Contact Us

Use the form on the right to contact us.

You can edit the text in this area, and change where the contact form on the right submits to, by entering edit mode using the modes on the bottom right. 


Prague

Dog & Pineapple is a fresh new lifestyle blog from the downtown of Prague. You can find personal articles about inspiring people, healthy living, fitness, beauty and fashion. 

CZ-blog

Filtering by Category: Životní styl

Proč investovat do skutečných šperků

Tereza Šťastná

Důvodů, proč si lidé kupují či věnují šperky bychom našli mnoho. Šperky mohou být znakem statusu, touhou po pozornosti, připomenutím životní události, či symbolem duševní cesty. 

IMG_7545.jpg

Pojďme si napřed ujasnit trochu termíny. Pokud se bavíme o špercích, většinou je řeč o doplňcích z materiálů, které nejsou velmi běžné, jako např. drahé kovy či drahé kameny. Bižuterie je povětšinou z materiálů jako je běžný kov, sklo, kůže atp.. Tento článek se zabývá módními šperky, které jsou tak na půli cesty. Jsou většinou z dražších kovů a obsahují přírodní kameny, nicméně k drahokamům je to stále ještě kus cesty.  

 V období, kdy jsem vstupovala do puberty, moje mamka křivila úsměv téměř nad každou bižuterií, kterou jsem domů dotáhla. I když to byl prstýnek z obchodu s oblečením, milovala jsem ten pocit, že si doslova za pár korun mohu pořídit něco, co vypadá jako šperk. 

S určitým věkovým odstupem a také s přibývajícími dárky v malé krabičce zjišťuji, proč je vlastně dobré si připlatit něco navíc a pořídit si něco, co má alespoň trochu cenu. Ať už osobní tak i finanční. 


Kromě hodnoty je tu ale epár bodů, které je dobré si připomenout.

Zdraví

  Zdraví by mělo být na prvním místě a málokdo si uvědomuje, že laciná bižuterie se na něm může negativně podepsat. Velké množství bižuterie například obsahuje nikl, který po kontaktu s kůží často způsobuje alergické reakce. Ve velkém množství je nikl pro tělo a životní prostředí toxický a je to také uznávaný karcinogen. To už není úplně varování, které je radno brát lehce. Proto volte raději ušlechtilé kovy jako zlato, stříbro nebo například platina. A pokud vám jde o cenu, dnes je již velké množství šperků, kdy jsou levnější kovy pokryty vrstvou kovu ušlechtilého. 

Cena

Ano, cena za skutečný šperk bývá několikanásobně vyšší, ale speciálně u těchto doplňků je nutné si připomenout termín termín cost per wear. Speciálně u prstýnků se mi stalo, že některý mi i po prvním nošení mi zabarvil prst, jinému se okamžitě sloupla vrchní lesklá vrstva. A teď počty. Takový prstýnek za 250,- je sice za hubičku, ale pokud si ho ve výsledku vezmete na sebe pětkrát, cena za jedno nošení bude 50,- korun. Prsten z pozlateného stříbra sice může stát 2000,- korun, ale na stejnou cenu za jedno nošení se dostanete za 40 dní. 

Originalita

Levná bižu je většinou záležitostí masové produkce, může se tak stát, že se vám na uchu bude třpytit stejná naušnice, jako vaší spolužačce či kolegyni. U módní bižuterie už jsou možnosti. Můžete se vydat do nějakých známých obchodů, které najdete v každém obchodním centru a nebo zapátrat po skutečných designových kouscích z dílny lokálních šperkařů. 

IMG_7998.jpg

Životnost

Šperk z dražších kovů prostě vydrží, o tom žádná. Samozřejmě za předpokladu, že se o něj staráte. Stříbro má tendence tmavnout a je poměrně měkké, může se na něm tedy podepsat hrubé zacházení. Dá se ale poměrně snadno rozleštit. Každý kov vyžaduje trochu odlišnou péči a je tak dobré se zeptat přímo u prodejců, jak o ten konkrétní doplněk pečovat. Pokud se o ně ale správně postaráte, budou vás zdobit po několik klidně i desítek let. 

Tento článek byl napsát ve spolupráci se značkou ručně vyráběných šperků Mooyyy z dílen českých návrhářek. 

Tipy, jak doma šetřit vodu

Tereza Šťastná

Je strašné sucho. Všechno, co jsem na zahradě pěstovala mi uschlo, snímky z družice vypadají, jako bychom žili někde u rovníku. Co si budeme povídat. Je to sice fajn, že tu máme slunné léto, ale letní bouřky by také nebyly úplně od věci. 

A právě ve dnech, jako jsou ty dnešní je třeba si uvědomit, že pitné vody na planetě ubývá a nebylo by od věci s ní začít trochu šetřit. Věřím tomu, že člověk by měl začít od sebe a tak i já dělám nějaké kroky k tomu, abych úplně nepřispívala k plýtvání, ale abych vodu doma využila efektivněji. Následující seznam jsou věci, které já doma praktikuji, a kterými se můžete nechat inspirovat. 

1. Vypínám kohoutek, když si čistím zuby

Správně bychom si měli čistit zuby dvě minuty. Umíte si představit, kolik vody zbytečně proteče mezi časem kdy si namočíte kartáček a vypláchnutím? Naučila jsem se tedy kartáček pouze namočit a vodu na vypláchnutí točit do skleničky, aby ani kapka nepřišla nazbyt. 

2. Voda z vajíček je skvělá

Skořápka je plná vápníku a při vaření vajíček, se uvolňuje do vody. Doporučuji nechat tuto minerální vodu vychladnout a použít na zálivku květin. Budou vám za to vděčné. 

3. Využití zbytkové vody

Květináče jsou super zdroj, kam zbytkovou vodu vylít, takže k vodě z vajíček do nich dávám veškerou zbytkovou vodu. To znamená: voda ze sušičky (ano máme doma sušičku, což je žrout energie, ale máme jí kvůli Air bnb, ne kvůli oblečení), voda z kapající klimatizace (půdní byt je bez ní v létě peklo), nedopitá voda ze skleniček, voda, ve které jsem omývala ovoce/zeleninu, voda při odmrazování mrazáku, nedopitá voda z misek pro psy.

4. Praní s rozumem

 Pračku nikdy nepouštím, když není plná a peru zásadně na nejkratší program. 3 hodinové programy jsou opravdu zbytečné a neustále naplňování a máchání je plácání energie i vody. Věřte tomu, že se oblečení vypere i při těchto teplotách. Tedy pokud nemáte doma věčně pozvracené a pokakané miminko:) 

5. Sběr dešťovky

Mám výhodu, že naše parapety jsou tak metrové a kromě květináčů na ně mohu postavit i nádobky na dešťovku. Opět ji získají kytky. No není super to domácí pěstování?

6. Sprcha s rozumem

Máme doma velkou vanu, speciálně v létě ji ale sotva napouštím. Vlastně už je to několik měsíců, co jsem ji nevyužila. Raději se rychle osprchuji a snažím se postupovat logicky. Nejprve si namočím vlasy, vypnu vodu a použiji šampón. Poté vlasy opláchnu a opět vypnu vodu. V tuto chvíli si vykartáčuju chodidla, protože chodím věčně bosa a venku v sandálech. Nanesu kondicionér a namydlím tělo. Pak vše důkladně opláchnu. A když je potřeba se oholit, řeším to epilátorem s pudrem, ne žiletkou či krémem. Jednak mi to vyhovuje víc a pak také není co oplachovat, protože dětský pudr všechno odmete. 

7. Myčka

Myčka je super řešení pro kuchyň. Dnes se dokonce dají sehnat i ekologické varianty mycích prostředků. Takže je to super eko způsob, jak šetřit vodou a zároveň minimalizovat svojí toxickou stopu. 

A jak šetříte doma vodou vy? Napište mi komentáře, protože mě další tipy zajímají. 

Rekonstrukce

Tereza Šťastná

Nedávno jsem psala o tom, jak jsme se přestěhovali do většího bytu no a nyní vám budu vyprávět, jak jsme se rozhodli ho vylepšit. 

Už při stěhování jsme věděli, že se chceme pustit do opravy podlahy. Jak už to tak v klasických pražských bytech bývá, máme zde kvalitní dřevěné parkety, které ale byly zakryté lakem jak ze sokolovny a k tomu ještě popraskaným. No a když už v tom budeme, tak jsme si řekli, že i vymalujeme. 

Jenže jak už tomu tak bývá, rozhodli jsme se, že natřeme i naše dřevěné trámy. Sasho se 2x vydal cestou pokus omyl a začal je natírat akrylem, až nám nezbývalo nic jiného, než trámy nakonec i obrousit a natřít lazurou. To samozřejmě rekonstrukci protáhlo, ale výsledek stojí za to. 

Další věc, která byla v původním plánu bylo natřít zábradlí. Dřív totiž mělo poměrně slušnou tmavě šedou matnou barvu, jenže někdo v průběhu let tuto barvu zakryl odporným pseudo stříbrným akrylem, který se na některých místech loupal. Vybrali jsme tedy matnou černou barvu a natřeli jak zábradlí, tak konstrukci. Kombinace matné voskované podlahy a matného černého kovu okamžitě pozvedla úroveň bytu na level 3. 

Dlouhou dobu jsem Sashu taky přemlouvala, abychom změnili světla. Vždycky se tvářil jak naprostý kakabus, ale ta rekonstrukce v něm rozdmýchala chuť kutit a tak se mi povedlo ho přesvědčit na bodovky. Dokonce se mu to zalíbilo natolik, že jsme vyměnili všechna světla v bytě. A ano, téměř všechna jsou bodovky. Je to totiž skvělá možnost, jak si světlo nasměrovat tam, kam potřebujete a výsledný efekt osvětlené místnosti vypadá luxusně. 

Já samozřejmě neustála listovala Pinterestem pro inspiraci, až jsem narazila na fotografii nádherné kuchyně v černé barvě. Tak jsem to milému poslala a čekala odpověď ve smyslu: "Ty jsi se fakt zbláznila!" Místo toho mi ale přišlo: "Wow, to je top, to by bylo super!" No a hádejte co, investovat do nové kuchyně jsme nechtěli, a tak jsme si dvířka přestřikali na černo, vyměnili úchytky za kožené a hádejte co? Už jsme byli tak na level 6. Je to vlastně strašně snadná věc, ale tak efektní!

Pak jsme už ladili drobné detaily jako čím zakrýt stary ošklivý gauč a jak rozsvítit tmavý kout. A samozřejmě nás ještě čeká pořízení nové lednice, skříní a gauče. Ale o tom až jindy. Teď se podívejte jak to při rekonstrukci vypadalo.  

 

Proč jsem vyměnila šatník za zahradu

Tereza Šťastná

 Všichni, kdo mě znáte, víte, že miluju módu. Sleduji přehlídky z fashion weeků po celém světě, pravidelně sleduji velké módní osobnosti, zajímám se o nové talenty, názory, materiály. A ano, ačkoliv jsem nikdy nebyla přímou součástí tohoto světa, byla jsem do něj částečně zatažená, stejně tak jako umělecký svět, ze kterého jsem tak nějak do společnosti vzešla. A ačkoliv to bylo fajn, setkávat se a přátelit se se všemi těmito zajímavými lidmi, zjistila jsem, že ve skutečnosti místo rozvoje mé kreativity ji akorát blokují a já se soustředím na ně, místo na sebe. 

  A tak jsem na začátku tohoto roku udělala velmi zásadní rozhodnutí. Dělat to, co dělá dobře mně a co mě ve skutečnosti nabíjí a inspiruje. 

Zatímco procházka v muzeu, galerii nebo třeba jen Pařížskou ulicí je velmi inspirativní, není to něco, co bych chtěla dělat na pravidelné bázi. Já se vždy nejlépe cítila v přírodě, kde má člověk stále možnost se propojit se svými kořeny. 

Myslím, že už začínám být totiž přesycená všim, co se děje. Štve mě politická situace, štve mě, že na mě na internetu i z televize křičí reklamy, reklama je v knihách, venku kam se podívám. A proto potřebuji být někde, kde mohu něco budovat a zároveň do toho vynaložit veškerou energii.

Potřebuju zkrátka někam, kde můžu vydechnout.

Knihy, které si v roce 2018 musíte přečíst

Tereza Šťastná

Přiznám se, že velmi ráda čtu. Je to pro mě takový rituál odprostění se od digitálního světa, ve kterém jsem přes den v práci. Jen bohužel nejsem úplně ten typ, který by byl schopný přelouskat knihu během tří dní, protože zkrátka ten čas na to nemám a zárověň u knihy nevydržím déle než hodinu. A můj oblíbený žánr? Většinou knihy napsané lidmi, které já obdivuji, v angličtině bývají zařazené v žánru non-fiction, v češtině je trochu složitější, protože to někdy je biografie, komedie nebo třeba osobní rozvoj. No určitě vám napovím, když zmíním své oblíbené autorky - Chelsea Handler a Ellen DeGeneres. Obě mohu doporučit, protože u jejich knih se opravdu nasmějete a je to ten nejlehčí oddych. 

 Poslední dobou, ale hodně čtu o módním průmyslu a knihy od žen, od kterých se mohu něčemu přiučit. Asi všichni jste četli knihu Girlboss od Sofie Amoruso, že? Na svém příběhu skvěle ukázala, jak se člověk může opravdu vypracovat vysoko, když bude mít dávku odvahy a trochu i drzosti. A ačkoliv je pro mě téma byznysu velmi zajímavé, začala jsem se spíš pohybovat směrem ke knihám o módě a životnímu stylu. A tady jsou moje tipy: 

2017 christmas-2.jpg

Životní styl

How to Be Parisian Wherever You Are (Jak se stát pařížankou)

Je to skvělá humorná kniha, která Vám dá nadhled nad problémy s muži a ukáže Vám, jak být vždy nad věcí. Jinak to shrnout opravdu nejde. Pařížanky se totiž vlastně vůbec neřeší, alespoň na veřejnosti se to tak zdá, ale doma se řeší až příliš. Určitě mi tato knížka ale naservírovala pár rad s humorem. 

Móda

Love × Style × Life

Nádherně zpracovaná kniha od mé nejoblíbenější "blogerky" Garance Doré. Schválně dávám slovo blogerka do uvozovek, protože ona vlastně už blog příliš netvoří. Stala se z ní osobnost, která spolu se svým týmem vytváří skvělý obsah - ať už posloucháte její podcast nebo čtete Atelier Doré. Je to velmi talentovaná fotografka/ilustrátorka, která se dostala do módního světa a já velmi obdivuji její přízemnost a vytříbený styl, který se neřídí podle trendů. Ukazuje, že svět módy je sice fajn, ale stejně je to celé o vás a vašem přístupu k odívání se. Pokud totiž najdete svůj styl, budete vždy vypadat skvěle. Garance dává tipy na to, jak svůj styl najít, jak nakupovat, jak přemýšlet trochu udržitelně - byť ne moc. Knihu zatím terpve čtu, ale i po první polovině ji mohu všem jen doporučit. 

Jídlo

Cravings

Také jste takoví fanoušci Chrissy Teigen jako já? Podle mě je to totiž skvělá máma a milující žena, přitom je velmi moderní krásná žena, která má smysl pro humor. 

No a světe div se, tato modelka k tomu všemu skvěle vaří! Upřímně jsem si myslela, že její kuchařka bude plná zdravých receptů se surovinami jako kadeřávek, quinoa, řepa a tak. Ne! Její kuchařka je plná dokonalých receptů, které jsou většinou spojením thajské kuchyně její maminky a americké kuchyně, kterou vařil tatínek. A je to skvělé a pěkně pikantní. 

Najdete tam thajské recepty, saláty, burgery a steaky, pěčenou zeleninu i zapečené těstoviny. Plus pár vtipných příběhů. 

Udržitelná móda

Dress [With] Sense

Toto je aktuálně kniha, která je takovou mojí biblí udržitelné módy. Je tam spousta informací díky kterým si uvědomíte, jak je vlastně jednoduché změnit svůj přístup k odívání. Obsahuje také rozhovory se zajímavými osobnostmi z módní branže, které se začaly věnovat udržitelnosti. 

 

Mé ohlédnutí za rokem 2017

Tereza Šťastná

První týden nového roku je za mnou a já mám konečně jasno v čem chci aby byl rok 2018 jiný a zároveň mám i chvilku na to, reflektovat, co mi uštědřil rok předešlý. 

Když se ohlédnu zpět do doby přesně před rokem, vybavuju s jakou nejistotou jsem do něj vstupovala. Koncem ledna jsem měla přijít o jednu spolupráci, která měla podstatný finanční podíl v mé obživě. A když mi před svátky oznámili, že spolupráci ukončí již od začátku ledna, byla jsem strašně nervózní, jak to se mnou v roce 2017 po finanční stránce vlastně bude. K tomu se přidal druhý klient, který získal dojem, že online marketing v dnešní době nepotřebuje, čímž mi moc klidu nepřidal. Do toho má nejlepší kamarádka porodila dítě a já věděla, že už nebude prostor pro přátelství, tak jak do té doby bylo a tušila jsem v kostech, že ten rok bude přelomový z více ohledů. 

 Ale jak už tomu tak bývá, když skončí jedna příležitost, objeví se někde druhá a stalo se. Objevila se jedna malá práce, která mě ve výsledku stála nejen čas, tak i horší ohodnocení a co je na tom úplně nejhorší, mé přátelství . Rozhodla jsem se, že už nechci být freelancer, který se živí prací s vícero klienty, protože je to moc úsilí a menší klienti většinou nechápou, jaký význam pro ně mé služby mohou mít. Ukončila jsem i tak svou práci, ve které jsem stejně neměla vidinu žádného posunu a můj osobní rozvoj byl v seznamu mého nadřízeného na posledním místě. Nebyl prostor pro kreativitu ani důvěra v mé projekty, a když mi přistála zajímavá nabídka od jedné headhunterky, neváhala jsem a zapojila se do výběrového řízení na dodavatele služeb pro HR oddělení ve ŠKODA AUTO. A vyhrála. Opustila jsem tak starou práci a vydala se vstříc osobnímu rozvoji. 

Potkala jsem partu skvělých lidí, získala skutečně dobré vedení, které mi důvěřuje a podporuje můj rozvoj, spolupracuji se skvělou agenturou a spousta věcí se mi konečně srovnala v hlavě. Ano mám možná míň času na své osobní nápady, na blog a na to být kreativní, ale jsem ve fázi života, kdy jsem orpavdu šťastná s tím, jak věci jsou. 

Dokonce i s kamarádkou jsme na cestě k obnově přátelství. Všechno si zkrátka sedá a to co ne, to je stejně jen v hlavě. Člověk má totiž život podle svého přístupu k němu. Celý život je jen a jen o vás a vaší hlavě. Pokud se stane něco, z čeho jste nešťastní, začněte od sebe. Přemýšlejte, jak se k problému můžete postavit. Každá tragédie, kterou jsem si v životě prošla mě posunula dál a já jsem za ty zkušenosti vděčná. 

Zkuste takhle k tomu roku 2018 přistupovat. Přeji spousty úspěchů! 

Vaše, 

Tereza 

Mýty o udržitelné módě

Tereza Šťastná

Nedávno jsem vedla rozhovor s jednou známou ohledně udržitelné módy. 

Říkala, že by si strašně ráda vybudovala udržitelný šatník, ale že to stojí hodně peněz a proto ho ještě nemá. 

Toto je velmi častý omyl, se kterým se setkávám téměř pokaždé, když někomu řeknu, že se o udržitelnou módu zajímám. Další argument, proč se někdo o udržitelnou módu nezajímá je, že je to stejně všechno šité na jednom místě, případně občas slýchávám, že stejně jako jeden člověk nic nezmůžu. 

Pojďme se tedy na tyto mýty podívat pod pokličkou.

Udržitelný šatník znamená vlastnit drahé, ale kvalitní kousky.

Ano, je pravda, že se říká, že člověk by měl do svého šatníku dostat kvalitu, kterou módní řetězce zkrátka nemohou poskytnout. Udržitelná móda je ale především životní filozofie díky které člověk nakupuje s rozvahou a uvědoměním na základě potřeby, zajímá se o to, odkud jeho oděv pochází, zároveň se stará o oblečení, které doma již má, aby jeho životnost byla co nejdelší a pokud chce něco vyřadit, recykluje ho, ať už prodejem, darováním a nebo jiným využitím. 

Rozhodně tedy prvním krokem není vyhodit vše, co má člověk doma a nakoupit si nové "lepší" a "zodpovědnější" kousky, ale naopak zhodnotit stav oblečení, které už má a přehodnotit své nákupní zvyky. 

Vše je šité v jedné fabrice

Velká většina značek skutečně šije u jednoho dodavatele kdesi v bangladéži či někde jinde. Proto je důležité se zajímat o to, odkud oblečení pochází, pozorně si číst cedulky na vnitřní straně oděvu, ale pozor. I ty mohou mýlit. Některé firmy předvyrobí zboží jinde a pak ho zkompletuje v nějaké "lepší" zemi, protože to může velmi dobře ovlivnit cenu. To platí především u bot a kabelek. Zde platí pravidlo, číst, zajímat se a vyptávat se. 

Popř. zkuste nakupovat lokálně. I zde v ČR se začíná objevovat spousta firem, které oživují oděvní průmysl a ty, které tu jsou již dlouhodobě a na které jsme zanevřeli kvůli jejich neschopnosti držet krok s aktuálními trendy, také představují nové, zajímavé kolekce. 

Jednou z takových firem je třeba moje oblíbená zlínská obuvnická značka Vasky. 

sustain-9.jpg

Udržitelná móda není hezká

Může se to tak pozdávat neboť většina značek, které se udržitelnou módou zabývají, vytváří své kolekce tak, aby byly nadčasové. Proto v jejich kolekcích většinou nenajdete nejnovější výstřelky, jako v řetězcích. Jenže tyto trendy kousky kolikrát nemají dlouhou životnost, protože cílem velkých značek je prodávat co největší objem oblečení v co možná nejkratším čase. A odtud pramení naše neustálá potřeba si pořizovat něco nového a zároveň se zbavovat již nemoderního. 

Jakmile ale přehodnotíte svůj přístup, zjistíte, že základ každého šatníku je stejný. A právě tyto nadčasové kousky se rozhodně vyplatí pořídit z dobrých a ověřených zdrojů. 

Už nikdy nesmím nakupovat u řetězců

Nikdo vám nenakazuje, kde byste měli nebo neměli nakupovat své oblečení. Pokud objevíte něco, co vám padne a co vám udělá neskutečnou radost a především, co unosíte, tak si to klidně kupte. Pokud si totiž budete odpírat něco čistě z principu, moc dlouho vás tenhle zodpovědnější životní styl bavit nebude. 

Zkuste spíš přehodnotit své nákupní zvyky. Do obchodu se vydejte jen v případě, že něco skutečně potřebujete a ne za terapií ze špatného dne. Zhodnoťte, jestli je kousek kvalitně zpracovaný a zda-li vám nějakou dobu vydrží. Pamatujte i na hodnotu cost-per-wear a nekupujte něco, co je sice levné, ale ve skutečnosti si to obléknete třikrát. 

Musím nakupovat pouze přírodní materiály

Přírodní vlákna dýchají a jsou příjemná na pokožku. Jenže to ještě neznamená, že nejsou přítěží pro naši planetu. Všechno má své klady a zápory a neexistuje jasné pravidlo, co je dobře a co špatně.

Taková bavlna je asi nejlepší volba, jenže i při jejím pěstování se spotřebuje velké množství vody a pesticidy asi ani netřeba zmiňovat. Další otázkou jsou producenti bavlny. Jak už asi víte, módní průmysl je druhý největší tahoun světové ekonomiky. A rozhodně to je tvrdý byznys. V médiích také proběhla zpráva, že ISIS vlastní bavlníková pole v Sýrii a že nákupem bavlny tak podporujete terorismus. Nechci zde zarytě tvrdit, že tomu tak je. Jen chci abyste se zamysleli nad tím, že všechno odněkud pochází. 

Další přírodní materiály jsou třeba viskóza, což je vlastně chemicky zpracovaná bavlna, stejně tak lyocell, který je viskóza, ale z bambusu. Při tomto chemickém procesu se do přírody dostává velké množství chemikálií a i když třeba speciálně lyocell je propagován jako udržitelný, je na tom vlastně stejně špatně jako vše ostatní. 

A umělá vlákna dnes zase na druhou stranu bývají vyrobená z recyklovaných pet lahví a jejich výroba není příliš složitý proces. 

Takže si vlastně nevyberete a opět se vracíme k tomu, že je třeba se zajímat o to, odkud co pochází. 

Celý proces budování udržitelného šatníku je tedy stejně jen a jen o zapojení hlavy do celého procesu a ukončení emočního nakupování. 

Napadají vás nějaké další mýty či výmluvy, kterými se lidé ohánějí? Napište mi je do komentářů. A pokud vám toto téma připadá důležité, nezapomeňte tento článek sdílet s ostatními. 

 

 

Stěhování

Tereza Šťastná

A je to tu, po roce rozvažování jsme se konečně odhodlali odstěhovat do většího bytu. 

Se vši upřímností musím říct, že byt, ve kterém žijeme aktuálně je větší než byt ve kterém jsem vyrostla a to tu žijeme v podstatě jen my dva a psi, ale dost často máme návštěvy, naše podnikání a aktivity si také uzmuly dost podstatnou část našeho prostoru, že jsme už takhle nemohli dál. 

Já si polepším, protože moje pracovna bude mít okna s parapety, která směřují na jih, takže vlastně můžu rozšířit svou truhlíkovou zahradu a světlo tam bude lepší pro všelijaké focení a natáčení. Zároveň už nebude muset sloužit jako pokoj pro hosty a já tak získám víc prostoru. 

Sasho bude mít svou pracovnu / pokoj pro hosty, protože pracovnu až do takové míry jako já, nevyužívá, spíš ji potřebuje pro skladování věcí a sušení povlečení. 

Na co se ale extrémně těším je galerie. Ano, budeme mít obývací prostor s galerií, což bude nádhera, byt je totiž mezonet. Zatím jsme se rozhodli, že galerie bude taková chill out / skladovací zóna. Je tam pár chytrých skrýší na vysavač, spižírnu a tak. Btw, kam dáváte vysavač vy? Já tenhle problém nikdy moc nedokázala vyřešit. 

Aby té rozmazlenosti nebylo málo, těšíme se na dvě velké koupelny, jedna s vanou / vířívkou, druhá se sprchovým koutem. Takže mám tu možnost se naložit po práci do vany se sklenkou vína. Plus já si konečně můžu užít svých šumivek do koupele. 

Já vím, zní to všechno strašně snobsky a uznávám, že je to trochu víc než by nám stačilo, ale zase na druhou stranu, život je krátký, a když žijete s balkáncem, tak ten prostor kolem sebe rozhodně potřebujete. Navíc, větší byt = víc uklízení, rozhodně to tedy nebude všechno tak růžové. 

No a protože nový byt je také příležitost pro změnu interiéru, zde máte pro představu mojí inspiraci, veškeré fotky jsou z mého Pinterestu a původní zdroje tak najdete tam. 

 

 

NARS začíná testovat na zvířatech

Tereza Šťastná

Jsem zklamaná! 

Neustále žiji s pocitem, že v dnešní době značky od testování na zvířatech ustupují, ale opak se zdá být pravdou. 

Když jsem v nedávné době pátrala po make-upu, který by vyhovoval všem mým požadavkům a zároveň by nebyl testovaný na zvířatech, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Nakonec jsem se rozhodovala mezi dvěma favority a to Smashbox Camera Ready BB krémem (Douglas) a NARS All Day Luminous Weightless Foundation (Sephora). Vyhrál Smashbox a dnes jsem tomu skutečně ráda. 

NARS totiž včera oznámil na svém Instagramovém účtu, že se rozhodl vstoupit na čínský trh, kde je testování na zvířatech vyžadováno zákonem. V jejich dlouhé zprávě sdělují, jak se staví proti testování, že souhlasí s tím, že testování na zvířatech je v dnešní době přežitkem a že jejich společnost na zvířatech netestuje, až na případy, kdy je testování vyžádováno zákony. Což je právě v Číně. NARS sděluje, že bude nadále podporovat boj proti testování, což se mně osobně zdá v této situaci jako PR strategie více, než skutečný zájem bojovat. 

Zmínila jsem to tu již dříve v článku o kosmetice, která je na zvířatech testovaná. Prodej kosmetiky v Číně i za cenu testování já osobně jako podporu testování vnímám. Naopak mám velký respekt pro značky, které se právě z tohoto důvodu čínskému trhu vyhýbají. Společnost, která totiž na zvířatech testuje byť jen z 1%, pro mě osobně pořád testuje a neměla by tvrdit, že je proti. Z vyjádření NARS se také dá pochopit, že na tento trh vstupují, aby proti tomuto nesmyslnému zákonu mohli bojovat. Je to mimochodem to samé, co mi na Instagramu napsali z Khiel's. Upřímně? Je to naprostý korporátní nesmysl, který popírá logiku a nikdo, kdo umí svůj mozek používat, na to přeci nemůže skočit. 

Okamžiky jako jsou tyto mě skutečně utvrzují v mém přesvědčení, že je opravdu třeba se zajímat o politiku značek, jejichž zboží kupujeme, máme v plánu kupovat nebo jsme v minulosti nakoupili. A naše rozhodnutí o dalším nákupu založit na tom, co se slučuje s našimi hodnotami, každý ať si nastaví jakékoliv jsou jemu vlastní. Někdo z vás může být s prodejem v Číně v pohodě. Já vím, že jsem s vědomím nakupováním značek, které za cenu zisku potopí své původní hodnoty, jako je právě NARS, skončila. 

Co s víkendem?

Tereza Šťastná

Poslední dobou se snažím o víkendu moc nepracovat a naopak se dostat ven a vidět něco zajímavého. Když totiž pracujete z domova, málokdy se dostanete ven takže si člověk připadá takový otupělý. No a co s víkendem, který budete trávit v Praze? 

1. Avon Pochod

Tuto sobotu proběhne další ročník Avon Pochodu a já ho půjdu poprvé jako součást Cosmo týmu. Je to skvělá příležitost se projít centrem města, dopřát si trochu pohybu, poznat nové lidi a ještě podpořit dobrou věc. Mottem letošního ročníku je #neřeš, a proto nic neřešte a prostě doražte! Můžeme se tam potkat. 

Mrkněte na pozvánku našeho Cosmobloggers týmu: 

 

 

2.  Retro výstava v Národním Muzeu

Tahle výstava už měla být ukončená, nicméně pro velký zájem byla prodloužena do konce července a já musím říct, že opravdu stojí za to, speciálně pokud milujete módu. Výstava mapuje styly 20. století a jejich vliv na současnou módu. Můžete se pokochat technikou i materiály a inspirovat se tak při refreshi svého šatníku, ať už si ho ušijete sami nebo ne. 

3. Opalovačka na Ladronce

 Poslední dobou miluju vyrazit na Ladronku s dekou a načerpat trochu toho vitamínu D. Je to totiž místo, kam lidé chodí bruslit, běhat a všelijak se aktivně vybít, ale opalujících a piknikářů je tam poměrně málo, takže je tam i relativní klid a soukromí. Jen pozor, pokud chcete být i ve stínu, nelehejte si ve stromořadí u parkoviště, protože to tam zrovna moc nevoní. Spíš svou deku rozhoďte až za běžeckou stezkou na stráni. 

4. Víkendové snídaně

 Já se každý víkend snažím dopřát si poklidnou snídani s kávou, bagelem a knížkou. Je to takový můj rituál, kdy mohu skutečně dohánět svoji četbu a poslední dobou se mi díky tomu daří číst víc a víc. Můžete mě tak potkat obvykle na zahrádce Starbucks na Andělu, kde popíjím svůj Cold Brew a listuji knihou, aktuálně je to Sarajevská princezna. Moc doporučuji. 

IMG_8498.JPG

Rok zodpovědného šatníku

Tereza Šťastná

Včera se mnou vyšel krásný rozhovor na Cosmobloggers o udržitelné módě a já si díky tomu uvědomila, že je to už více než rok, co jsem se rozhodla trochu radikálněji změnit svůj přístup k odívání. 

Abyste mi rozumněli, nejchci se profilovat jak nějaký snob udržitelného šatníku, protože zaprvé nepodporuji radikalismus v jakékoliv podobě, zadruhé je v dnešní době založené na konzumentu je téměř nemožné se kompletně vyhranit. Navíc by podle mého názoru byla blbost a alibismus odmítat a bojovat proti jednomu zlu a podporovat, byť nevědomky, druhé. Abych to dovedla trochu do extrému, tak to popíšu takto: aby člověk žil skutečně udržitelným životem, musel by se i tak izolovat od světa, vyrábět si vlastní elektřinu, postavit si dům z vlastních materiálů, tkal si vlastní látky, aby si mohl ušít oblečení atp.. Rozumíte co tím chci říct? Prostě a jednoduše se i mně někdy stane, že potřebuji zajít do obchodu a za ten rok, se mi to párkrát stalo. Ráda bych se s vámi ale podělila o to, co mi tento rok zodpovědného rozhodování v módě dal a vzal. 

1. Zjištění, že mám ve skříni spoustu věcí, které nenosím

Moje rodina mě vždy vedla k tomu, abych se starala o své oblečení, což je skvělé. Na druhou stranu mě ale také vedli k tomu, lpět na věcech, které doma mám a vytvořit si k nim vazbu. A já si v posledním roce uvědomila, jak zásadní problém to je. Mám totiž šatník plný věcí, které mi nepadnou a nebo už o mně nevypovídají a já přesto nemám to srdce se jich vzdát. 

Trochu jsem na tom zapracovala a darovala velké množství věcí, které ležely na dně mých komínků, ty nenositelné jsem zužitkovala na hadry, kterými nyní utírám vše potřebné. 

Když už tedy něco kupuji, chci být na 100% přesvědčená, že to budu nosit. 

2. Uvědomila jsem si, které střihy a které materiály jsou mi pohodlné

Spoustu věcí jsem oblékla jen párkrát, protože se v nich prostě necítím dobře. Možná je to o vzhledu a nelíbí se mi, jak nyní ten daný kousek sedí na mé postavě nebo mě někde škrtí. A jakmile je mi něco skutečně nepohodlné vyhýbám se tomu jako čert kříži a tímpádem to byl zbytečný nákup. Rozhodla jsem se těmto nákupům do budoucna vyhnout. A pravdou je, že vše, co jsem si tento rok koupila jsem na sobě měla minimálně 20x. 

3. Jsou věci, které se nakoupit prostě musí

Ponožky. Opravdu si neumím představit jak je jinak získat než nákupem. Představa mít ponožky po někom mě děsí a zrovna ty si opravdu nedokážu sama ušít. 

Spodní prádlo. Na internetu je spousta střihů a návodů na va-va-voom prádlo a já se chystám je vyzkoušet. Fakt ale je, že v tuto chvíli to neumím a nemám ani čas se to nyní učit, takže jsem odkázána na nákup. 

Džíny. Džíny jsou žrout jehel, kámen pro můj nebohý šicí stroj a technicky náročná záležitost a já rozhodně ještě nejsem na tom správném levelu, abych si na ně troufla. Navíc modrý denim je prostě obarvený denim a všechny ty super efekty vydření barvy a žíhání se dělá manuálně. To prostě zatím nedám. Variantou je nechat si je ušít na míru, to se ale připravte na trochu vyšší částku. 

Sportovní oblečení. Já jsem v minulosti pracovala i pro Nike i pro Reebok, nastřádala jsem tedy slušné množství oblečení a nemusím si ho moc kupovat. Ale ušít si funkční oblečení? Možná někdy. Letos o tom uvažuji, ale sportovní podprsenku se svými "déčky-éčky" to fakt nedám.

4. Péče o oblečení je zásadní věc

Možná není dobré to tady ventilovat, ale co. Mám problém se skvrnami od potu. Moje bílé oblečení je od začátku odsouzeno k záhubě. Co s tím? Začala jsem používat žlučové mýdlo, které funguje. O tom ale jindy. Zásadní je, že se každou skvrnu snažím odstranit, aby mi mé oblečení co nejdéle vydrželo. 

To samé platí o žmolcích. Někdy se prostě stane, že něco začne v místech třebí žmolkovat, což nevypadá hezky. Za 100 korun si ale můžete koupit odžmolkovač, který vám s tímto problémem pomůže nebo zkrátka použijte žiletku. Buďte ale hodně opatrní, protože já si samozřejmě do látky vysekla žiletkou díru. 

No a když už jsme u toho, mějte domácí oblečení a venkovní. Já si minulý rok v second handu pořídila skvělé kalhoty, které byly tak pohodlné, že jsem je nechtěla sundat. A dopadlo to tak, že mám na nich díru, která se už nedá ani zašít. :(

5. naučila jsem se odolávat

Obchody jsou plné krásných věcí a já bych je brala hned. Jenže problém je v hlavě. Jakmile si tu věc nekoupíte hned, určitě na ní také hned zapomenete. Já jsem přehodnotila požitek z nakupování na požitek inspirování. Hledala jsem v obchodech inspiraci na to, co bych si mohla ušít. Hlavně jsem do obchodů přestala téměř chodit a odnaučila nakupování vnímat jako požitek nebo terapii. Až na jeden den. Fakt jen jeden. 

6. látky na šití jsou taky zlo

U látek je nejhorší, že prostě kolikrát nedohledáte původ. Snažila jsem se najít nějaké české výrobce a našla. Ještě jsem zatím nic nezkusila objednat, ale v létě to objednám. Nemáte někdo tip na českého výrobce lněných látek? Tak nějak cítím, že len bude toto a příští léto hitem. 

A to je asi tak vše. Ještě se s vámi podělím o nákup, kterého lituji ze všeho nejvíc z jednoho prostého důvodu. Tohle pončo jsem si koupila totiž rok a půl zpátky, v H&M, úplně zbytečně. Sice ho nosím, ale tohle je zrovna ta nejjednodušší věc na světě a vy se brzy těšte na DIY. 

 

 

Kosmetické značky, které testují na zvířatech

Tereza Šťastná

Jsem na sebe naštvaná. 

Zlobím se strašně moc, protože neustále řeším téma udržitelné módy a téměř jsem zapomněla na kosmetiku. Sice tady čas od času zveřejním nějaké DIY na kosmetiku, ale nedávno jsem tu opěvovala ten skvělý krém od Kiehl's, který mi sice pomáhá s mojí pletí, ale podpořila jsem tím značku, která testuje kosmetiku na zvířatech a o co hůř, je součástí L'oreal koncernu, který je známý svými šílenými praktikami testování na zvířatech. Nicméně po internetu kolující video zmrzačené opičky v kleci v laboratořích L'oreal mi dalo tu dost potřebnou facku, která mi opět připomněla, že tento problém existuje a je třeba o něm mluvit a o toto téma se zajímat stejnou měrou, s jakou se věnuji módnímu průmyslu. 

Rozhodla jsem se tedy napsat článek o značkách, které testují na zvířatech, ačkoliv jste si mohli myslet, že jsou tzv. "Cruelty-free". Samotné mi to totiž vrtá hlavou a bude to tak pro mě dobrý průzkum. 

Kiehl's

Tím, že jejich image je něco mezi tetovacím salónem a lékárnou, člověk by řekl, že se bude jednat o značku, která už je dávno za testováním na zvířatech. Tohle je opravdu jedno z největších zklamání. Jejich produkty jsou sice skvělé, ale opravdu nemůžeme hydratovat pleť jinak? Budu pátrat dál a třeba najdu alternativu a hned jak se tak stane, tak se ozvu s tipem. 

M.A.C.

Značka, která začínala jako "Cruelty-free" změnila strategii a začala testovat na zvířatech v okamžiku, kdy vstoupili na čínský trh. Ten totiž požaduje, aby kosmetika byla takto testována. 

Je to škoda, když v rámci expanze ztratíte určitou hodnotu, kterou jste doposud zastávali.

Jinak M.A.C. je součástí Esteé Lauder koncernu, který ma pod sebou např. Bobbi Brown, Too Faced a další na které se můžete podívat zde. Vypadá to ale, že ne každý z koncernu na zvířatech testuje. Nicméně testuje od nich i následující: 

Clinique

Další překvapení, další zklamání. Poslední dobou sháním make-up, který by mi nedráždil tu dermatitidu a byl přitom lehký. Dostala jsem tip na Clinique, ale ještě než jsem se tam stihla vypravit, hned jsem si to zase rozmyslela. 

Yves Rocher

Francouzská levná kosmetika, která se tváří velmi přírodně, tolik přírodní zase není. Bohužel tady v Čechách se jim velmi daří právě pro jejich cenu a krásné vůně. Nicméně od doby, co jsem objevila Rituals, která na zvířatech zásadně netestuje, tak už jsem tam nevkročila. 

Nuxe

Jejich univerzální tělový olej je teď obrovským hitem a sám olej se prodává v lékárnách, nicméně na zvířatech testuje, tak se radši namažte nějakým surovým rostliným olejem. 

L'Occitane

Další francouzská přírodní kosmetika, i když poněkud cenově dražší. Já osobně miluji jejich Verbenové vůně, ale bohužel se na černý list dostali také. 

EOS

Vajíčko ukrývající balzám na rty, který všechny bloggerky opěvují, ačkoliv já jsem nikdy nemohla přijít na jiný důvod než roztomilost balení. Radši zkuste můj recept a vyrobte si balzám vlastní, přírodní a se svou vůní. Tady máte recept. 

Yves Saint Laurent

Opět obrovské zklamání, protože od nich miluju dvě věci. Řasenku, která je tou nejvoňavější řasenkou světa a jejich highligther. No... což... hledáme dál. 

O.B. Tampons

Ano, ani vložky či tampony nejsou ušetřeny testování na zvířatech. Zatímco Always se dost často propírá, O.B. už se zmiňuje podstatně méně. Navíc uvolňují různé chemikálie z bělení bavlny přímo na sliznice a to taky není zrovna OK. Víc o tomto jsem napsala v článku zde: http://terezastastna.com/czblog/jen-pro-holky

A spousta dalších...

Parfémy jsou kámen úrazu se značkami jako Escada, Gucci, Donna Karan, Elizabeth Arden, Kenzo, pak tu jsou všechny ty vlasové péče, další kosmetika, atd. 

Skvělý přehled značek testujících na zvířatech najdete zde: http://www.crueltyfreekitty.com/companies-that-test-on-animals/

 

Minimalismus a jeho hype

Tereza Šťastná

Dnes ráno jsem narazila na článek, který klade otázku, jestli minimalismus náhodou není novým ekvivaletem jógy, kadeřávku a zelených smoothie pro americké boháče. Původní článek si v angličtině můžete přečíst zde na The Guardian

Autor píše úvahu, jestli minimalismus náhodou není jen dalším druhem konzumu a ačkoliv sama souhlasím s myšlenkou, že se stává bublinou, kterou je každý v tuto dobu posedlý a souhlasím i s tím, že je třeba rozdmýchat diskuzi, speciálně když je tento trend chvilku za vrcholem své existence, nicméně zastávám názor, že autor článku byl zaujatý a měl potřebu ventilovat svou frustraci aniž by trochu zapátral po kořenech minimalismu či proč se stal tolik populárním.  

 A tak nějak cítím potřebu komentovat tento článek a vyjádřit svůj názor na věc. Sice se nepovažuju za minimalistu z hlediska životního stylu, protože se doma utápím v množství tenisek, kosmetiky, knih, výtvarných potřeb a fotografického vybavení, ale po vizuální stránce je mi minimalismus blízký a snažím se ho do svého života nějakým způsobem dostat a jsem vděčná za to, co jako směr dělá s veřejností. 

Minimalismus jako estetika

 Pojďme se na něj nejdřív podívat ze stránky estetiky, protože tam se nachází původ tohoto směru. Ještě než se stal uměleckým směrem sám o sobě, byla to myšlenka modernistů zjednodušit a podívat se jinak na barvy, tvary a techniky... Nepůjdu do hloubky, protože by to vyžadovalo vytáhnout své staré sešity z hodin dějin výtvarné kultury, moje pamět totiž není moc dobrá v udržení jmen a letopočtů, ale zkuste se sami podívat na směry jako kubismus, suprematismus, De Stijl a víceméně všechny moderní směry v jejich počátcích.

Ano, záliba veřejnosti v umění se pomalu přeměňuje do užitkovější podoby a tak se minimalismus dostává do našich domů ve formě interierového designu, ale proč by to tak mělo být špatně? Interiérový design je druh užitého umění, stejně jako produktový design či oděvní tvorb, tak proč to odsuzovat jako něco horšího? Pořád se přeci jen bavíme o estetice. 

Minimalismus v každodenním životě

Když už jsem zmínila minimalismus v umění a módě, původní článek na něj doslova hází špínu jako na "nejjednodušší způsob jak být chic" a tato poznámka je voda na můj mlýn. 

Móda se neustále vyvíjí; styl, střih, tvar a recykluje se sezónu po sezóně. Nicméně jsou kousky, které vídáme neustále a nikdy nevyjdou z módy - džíny, jednobarevná trička, bílá košile, černá kožená bunda a malé černé šaty. To je oblečení, které má nebo alespoň by měl mít ve svém šatníku každý, proto se staly základními kousky tzv. kapsulového šatníku, který je poslední dobou tak mediálně populární. Možná jsme zkrátka jen unavení sledovat neustále se měnící trendy sezónu po sezóně, navíc nás to stojí peníze a prostor. Tak proč mít perfektně kurátorovaný kapsulový šatník složený z dražších, ale kvalitních kousků mělo být něco špatného? 

 Když se podíváme na úspěšné lidi ve společnosti, jsou to mistři v uniformním oblékání. Jen si vezměte za příklad Steva Jobse s jeho džíny a černým rolákem, Billa Gatese a jeho džíny a košili, Marka Zuckerberga se svým arzenálem šedých triček. To, co se na první pohled může zdát jako nedostatek inspirace je ve skutečnosti zjednodušení každodenního úkonu jako je právě oblékání. Takže když objevíte styl, ve kterém vypadáte skvěle, perfektně vám padne a skvěle se v něm cítíte, tak proč by měl být problém se do něj oblékat stále? Nemusíte se obtěžovat s tím, co je nejnovější trend a lidé vás podle vašeho stylu dokáží indentifikovat. 

 Kapsulový šatník je zároveň skvělý pro životní prostředí, protože snižuje potřebu a především touhu nakupovat, je z něj podstatně méně odpadu, ovlivňuje průmyslovou výrobu a šetří peníze, které koneckonců můžete investovat do něčeho, co bylo vyrobeno lokálně, ve vyšší kvalitě a férově placenou pracovní sílou. 

Když přijde na interiér, méně serepetiček znamená snadnější úklid. Sladěné kousky, které vzájemně ladí jsou podstatně menší námahou pro vaše oči. Domov, ve kterém dominuje bílá na bílé? Ten je přeci jednodušší dekorovat a změnit tak náladu celého prostoru, stačí jen vyměnit polštář. Mramorové či dřevěné dekorace? Přírodní materiály ve vašem domě... Tak proč by to proboha mělo být něco špatného? 

Mainstream

 To, co já vidím za jediný problém s minimalismem je, že se stává jakousi kmenovou záležitostí. A to je to, s čím má autor původního článku nejspíš problém. Možná je to frustrace s tím, jaký je kolem něho v poslední žhavé téma každého blogu a videa. Někteří youtubeři přiznávají, že většina jejich sledujících přišla právě kvůli zmiňování minimalismu ve svých videích, kde všichni opakují to samé a jejich odběratelé je odsuzují, že nosí řasenku, protože to přeci minimalisté nedělají. Mně toto frustruje úplně stejně. Protože právě díky tomuto chování vznikají soudy na lidi, kteří minimalismuj mají jako součást svého života a veřejnost z nich dělá hipíky, kteří nenosí deodorant jen proto, aby neměli v koupelně další lahvičku a byli tak nešťastní.

 Nedalo mi to a musela jsem se podívat na google trends analýzu, abych se podívala jak si minimalismus vede ve vyhledávání. 

V roce 2015 začal ten slavný podcast The Minimalist a od té doby se zájem o minimalismus zvedl, ale ten obrovský nárůst je díky jejich dokumentárnímu filmu. Je to šílené, ale dost to o společnosti vypovídá o společnosti. Jsme zahlceni věcmi, kterými se obklopujeme a toužíme po mnohem jednodušším životě. 

 Abych byla zcela upřímná, tak autorovu frustraci s falešnou společností chápu a do určité míry mě zneužívání celého konceptu také rozčiluje, ale nikdo by se přeci neměl cítit hloupě, protože se mu líbí nějaká estetika ať už je to trend nebo ne. A ačkoliv přidání #minimalism nebo #minimalove může být zneužívání původního konceptu a napomáhat tak vzniku nového konzumního trendu, proč bychom to neměli dělat, když to s určitou skupinou lidí rezonuje? Aspoň to není jeden z těch hloupých haul trendů. 

Moje Lednová Challenge

Tereza Šťastná

 Nevím, jak vy, ale já mám v lednu vždycky pocit, že můj dům potřebuje vyčistit. Nemyslím doslovně vydrhnout, i když to by se také hodilo, ale ráda bych začala rok tak nějak čistěji. Aby moje myšlenky mohly volně proudit a ne abych byla sužována množstvím věcí, které se v mém domě nahromadily. 

  Asi dva měsíce zpátky jsem začala poslouchat výborný podcast The Minimalists, který se věnuje minimalismu, jak už koneckonců název vypovídá. Jenže minimalismu jako stylu života a ne bílému profilu na instagramu, a tak pánové Joshua a Ryan řeší, jak si zjednodušit život a prostředí ve kterém žijeme, abychom uvolnili prostor pro zážitky a svůj život. 

Dost často zmiňují něco, co se jmenuje "30-day game" a je to metoda, jak si vyčistit domov od zbytečností. Jedná se o to, že se každý den zbavíte věcí, které nepotřebujete. První den jedné, druhý den dvou, třetí tří atd.. Metoda úklidu je to skvělá nicméně nejsem si jistá, jestli bych zvládla vyhodit 31 věcí za den. Trochu si tu výzvu upravím a po celý leden každý den vyhodím jednu věc. Samozřejmě ne tak, že bych každý den vyhodila jeden papírek nebo krabičku, ale budu to brát jako celek. 

No, já vím, že nezačínám přesně 1., ale důležité je začít. Ráda bych se ale s Vámi o vyhozené věci podělila, proto mě nezapomeňte sledovat na instagramu, protože každou věc, kterou vyhazuji, ukážu ve svým Instagram Stories. A pokud o něco budete mít zájem, tak mi tam nechte zprávu a nějak se domluvíme. 

A ještě jedna věc. Kdo do toho jde se mnou? 

Tereza

Tipy na každodenní úklid, který vám ušetří čas

Tereza Šťastná

Náš byt je vždy chaotický, takže nejspíš nejsem tou správnou osobou, kdo by vám v tomto ohledu měl radit, ale naučila jsem se pár triků, díky kterým můžete mít alespoň uklizeno, když už ne uspořádáno. 

Zjistila jsem, že když každý den udělám malé krůčky k úklidu, vyplatí se mi to později, protože mi to ušetří spoustu čištění. 

Umyjte koupelnu, zatímco si čistíte zuby

Každé druhé ráno, když si čistím zuby, nastříkám na toaletu, bidet, umyvadlo a sprchu dezinfekci. Jakmile skončím s čištěním zubů a umýváním obličeje, rychle všechno vydrhnu a omyju. Jednou za týden vyperu koupelnové předložky a podlahu. 

Zameťte podlahu, když jste skončili s prací 

Přiznám se, že v tomhle jsem opravdu nepořádná a nedělám to moc často. Ale plně si uvědomuju, že bych měla, protože když už se přemluvím, druhý den ráno si připadám jak princezna z filmu od Disneyho. Ne vážně, mít dva psy opravdu vyžaduje spoustu zametání a já si opravdu chci vytvořit návyk, zamést každý den, když dokončím vaření či práci v mém ateliéru.. 

Když s něčím skončíte, vraťte to na své místo

Je mnohem těžší věc vrátit na své místo, když se válí venku už nějaký čas. A proto si myslím, že tohle je zvyk, který se musí naučit každý, když dokončí práci, měl by uklidit své pomůcky. Až tohle budete dělat pravidelně, budete mít míň bordelu na úklid později. Přesně tak jak to učí v Montessori školách. 

Nepohazujte své oblečení na konci dne

Važte si svého šatníku a pečujte o něj s dávkou respektu. Své oblečení si na sebe totiž dáváte každý den, tak s ním nejednejte jako s odpadky. Pokud je vaše oblečení špinavé, dejte ho do koše na prádlo, pokud ne, vraťte je složené do šatníku. Můj přítel mi vždycky říká, že si to druhý den obleče, ale není nic horšího než strávit hodinu skládáním jeho oblečení. 

Používejte dekorativní košíky a krabice 

V každé domácnosti se najde nepořádek, který buď můžete zorganizovat jako obscesivně kompulzivní osoba a nebo jestli nechcete plýtvat svůj drahocenný čas, schovejte to do rekorativní krabice. Pak už jen stačí, když na konci dne tento nepořádek schováte. A váš dům bude vypadat mnohem uspořádanější.  

Umyjte nádobí, zatímco vaříte 

Tohle je opravdu nejlepší způsob jak zabránit obrovskému množství špinavých hrnců ve vaší kuchyni. Když je umyjete zatímco vaříte, tak kromě horkých hrnců, protože po dobré večeři se vám určitě nebude chtít.

Abych to vše shrnula, nebuďte zkrátka jako děti, co nechávají bordel všude kam přijdou. Pár malých krůčků ke každodennímu pořádku a udržet si doma čistotu bude fakt jednoduché. Já se to rozhodně musím naučit aplikovat. 

Otázky, které byste si měli položit než se začnete učit šít

Tereza Šťastná

 Říká se, že mistrem se člověk stává až po pořádném tréninku. Když dojde na šití, platí to stejně, jako když se učíte salto vzad. 

 Šití je dovednost, která se dá naučit docela snadno. Využívá jednoduché logiky a schopnosti číst. Doopravdy, nikdo po vás nechce, abyste si tvořili hned vlastní návrhy. Šití může být tak snadné jako dojít si do obchodu pro střih, látku a pár nití a postupovat podle návodu. To samozřejmě, pokud vlastníte šicí stroj. Jestli ne, nezapomeňte se stavit po cestě pro jeden. 

 Ale předtím, než se začnete učit šít, byste se měli zeptat sami sebe na pár otázek. 

"Mám na to čas?"

 Speciálně v začátcích vám šití může zabrat spoustu času. Jde o to, že se učíte a na své cestě budete dělat chyby. To pak musíte vyparát co jste ušili a ušít to znovu a lépe. V nejhorším případě budete muset zaběhnout do obchodu pro trochu víc látky a vystřihnout si to znovu. Z chyb se ale všichni učíme.  

"Mám na šití trpělivost?"

Tahle otázka souvisí s tou první. Pokud se snadno něčeho vzdáváte, šití nejspíš nebude pro vás. 

"Můžu si to dovolit?" 

U všeho, do čeho se budete chtít pustit, musíte udělat nějakou počáteční investici. Budete potřebovat šicí stroj, ten se může docela prodražit, ale pokud investujete do kvalitního přístroje, vdrží vám na celý život. Potom to chce nůžky, špendlíky, nitě, metr, pratelná pera a spoustu dalších věcí. Pravda je, že pro začátek toho ale moc nepotřebujete, protože až na základní věci se dá vše koupit později. 

 Pokud ale nemáte nikoho, kdo by vás šití naučil a zvažujete nějaký kurz, počítejte s další investicí. Na vědomostech by se ale šetřit nemělo. 

"Na kolik mě zhruba vyjde jedna věc?"

 Upřímně, cena se odvíjí od materiálu, který použijete. Na začátku si proto kupte super levné látky, protože když něco pokazíte, nebude vás to tolik mrzet. Pokud si chcete ale ušít něco speciálního z drahé látky, ušijte si to nejprve z levné. Tak postupují i normální krejčové a ochrání vás to od breku, pokud vám výsledný oděv nepadne. 

"S čím bych měla začít? "

Rozhodně si nemyslete, že si jako první věc ušijete límečkovou košili se záševky a sklady. Je super být ambiciózní, ale začněte s malými projekty, které mají jednoduché linie. Každý střih má uvedený stupeň obtížnosti, tak začněte od těch nejjednoduších. Burda magazín má také vlastní verzi pro začátečníky, kde je každý střih popsaný obrázky, krok za krokem.  

"Jsem ochotná být často doma?"

 Sestra mojí babičky mi jednou řekla: ‚‚Byla jsem hloupá, protože jsem si šití zamilovala, ale když se ohlédnu zpátky, mám pocit, že jsem celý život strávila doma šitím.’’ A já vás varuju, jakmile jednou něco začnete, budete chtít zůstat doma, dokud to nedošijete. 

"Jaký šicí stroj bych si měla pořídit?"

Pátrejte. Podívejte se, co výrobci nabízí ve vaší cenové relaci. Nekupujte si ten nejlevnější stroj, který prodávají v Tescu, protože brzy budete chtít, aby vám stroj ušil tlustší vrstvu. Pořiďte si těžší stroj někde uprostřed cenového rozpětí, pokud nechcete do nového koníčku investovat příliš. Vždycky ho můžete prodat a koupit si lepší nebo se naopak k šití nevrátit. . 

"Mám dostatek prostoru?"

ŠITÍ ZABERE OPRAVDU HODNĚ MÍSTA. Zamyslete se nad extra stolem, protože jakmile se s šitím roztáhnete na tom jídelním, už se asi nenajíte. Budete pracovat s velkými papíry, látkami, musíte někam dát stroj a všude budou nitě a odstřižky. Kuchyň na to opravdu není nejlepší. 

"Bude mi to stát za to?"

 Vím, že mně ano. Vím, že když se mi něco pokazí, můžu si to sama opravit, méně nakupuji v obchodech a vybírám si, za co se vyplatí peníze dát a co si třeba ušiju sama a lépe. Navíc je to skvělá relaxace od práce u počítače celé dny. 

Dobře si své odpovědi promyslete, a pokd se cítíte připraveni, tak konečně začněte. Zeptejte se mého přítele, který vám řekně, že šití je sexy.  

Pokud byste se mě rádi zeptali na něco dalšího, tak se klidně ptejte dole v komentářích.