Contact Us

Use the form on the right to contact us.

You can edit the text in this area, and change where the contact form on the right submits to, by entering edit mode using the modes on the bottom right. 


Prague

Dog & Pineapple is a fresh new lifestyle blog from the downtown of Prague. You can find personal articles about inspiring people, healthy living, fitness, beauty and fashion. 

Co se stalo s mojí rukou?

CZ-blog

Co se stalo s mojí rukou?

Tereza Šťastná

Postovala jsem fotky a Instastories, ale vlastně jsem nikomu nevysvětlila, co se stalo. A protože je takové mini 4-týdenní výročí od téhle nešťastné události. 

Velikonoce jsme se rozhodli oslavit celá rodina pohromadě na naší chalupě na Vysočině, což zahrnovalo i Sashu a naše psy. Vzhledem k tomu, že v minulosti mezi našimi zabijáky a mamčiným psem proběhly nějaké konflikty, byla jsem dost nervózní, ale nechala jsem se přemluvit tím, že je na té velké zahradě ohlídáme. 

Když jsme v pátek večer dorazili, pustili jsme naší dvojici na zahradu, potom z baráku vypustili Charlieho (Westík - pes mojí mamky), zatímco táta si užíval golfu při západu sluníčka. V průběhu 10 minut ale proběhlo pár menších konfliktů a my se Sashou se rozhodli psy oddělit. Naštěstí máme dvě zahrady oddělené plotem, takže Yoda s Fionou byli zavření v jedné zahradě, zatímco Charlie v druhé. Bylo ještě třeba vyřešit díry v plotě, protože Charlie je známý mistr úniku, který je schopný vyrazit laťku dřevěného plotu, jen aby mohl zkouknout místní feny. Nějakým způsobem jsme tu největší díru zavřeli a mohl být klid. Já si hrála s naší dvojicí a Sasho s Charliem - asi minutu. Mistr úniku ale po minutě začal hledat způsob jak se za námi dostat a to se mu povedlo. Ve vteřině se vrhnul na Yodu a začal jejich boj na život a na smrt. 

Nebudu vám povídat, že sice jsme výcvikem prošli, ale rozhodně nejsem zkušený kynolog a tuhle situaci jsem nedokázala vyřešit jinak, než se je snažit od sebe odtrhnout. Už jste někdy zkoušeli na každé ruce udržet 10ti kilového běsnícího psa? Samozřejmě se vysmekli a zuřivě po sobě lapali a já se je snažila zastavit, zatímco Sasho se pokoušel otevřít rezavou bránu a dostat se k nám. No až se ti dva zuřiví kohouti zakousli do mé ruky. Jeden do palcového svalu a druhý do prstu jako takového a oba začli trhat. Za pár vteřin se k nám konečně Sasho dostal a dokázal ty dva běsnící idioty od sebe odtrhnout a v tom okamžiku jsem si všimla, že to pokousání je vlastně opravdu pokousání skrz kůži a že mám vlastně nejen pár děr od zubů, ale pěkně roztrhanou kůži a svaly a z těch několika ran mi doslova teče proudem krev.  

Zní to zdlouhavě, ale tohle všechno se stalo podle mého názoru tak pod minutu maximálně dvě. Sasho zavřel psy, na mě šla slabost, šli jsme do koupelny tu ránu opláchnout a pan doktor Sasho z ní začal vytahovat westíkovu srst. Samozřejmě jsem se dostala do šoku, takže s tím jak na mě šly mdloby, tak jsem začala opakovat jako zaseklá gramofonová deska, že musíme do nemocnice. Naštěstí jsem se přesvědčila, že můj autopilot funguje správně, protože jediné na co jsem v tu chvíli myslela bylo, že musím ruku zabalit a držet ji ve zvýšené poloze nad úrovní srdce. Sedli jsme do auta a vyrazili směr město, zatímco jsem na telefonu hledala nemocnici. 

S hrůzou jsme zjistili, že v tomto městě žádná nemocnice není a není tam ani lékaře, co by byl v pátek večer ochotný ošetřit úraz, tak jsme museli do nemocnice ve městě o kus dál. 

Dorazili jsme, doběhli do hlavní budovy a já konečně byla v ordinaci pod dohledem sestřičky, která by zasloužila facku za své arogantní chování a doktora, který měl ego, jako kdyby byl tím nejlepším traumatologem v republice. Musela jsem na sál, kde jsem si vyslechla, jak je důležité aby to doktor správně ošetřil a jak právě on je tím pravým, názorně mi také ukázal protažením takové speciální pinzety jak mám 4 díry v ruce skrz naskrz a ránu mi ošetřil. Když jsem poprosila sestřičku, jestli by neošetřila i rány na druhé ruce, poslala mě abych si je v umývárně omyla sama a že to potom postříká peroxidem. Sashu mezitím nazvali exotickým přítelem, což si vysvětluji tím, že je to prostě v zapadákově, ačkoliv se 90% z nich v létě stejně vypraví na balkán k moři. 

Sádra na ránu, antibiotika, klid na lůžku a donést vyšetření od veterináře. Tím se kapitola mého ošetření v této nemocnici uzavřela. Od pondělního rána jsem již byla v péči doktorů v Motole, kteří byli víc než úžasní a věnovali mi skvělou péči! 

No a o 4 týdny později je rána uzavřená, ale ještě daleko od zahojení. Problém je, že ačkoliv šlachy jsou v pořádku, otok na kloubech stále brání pohyblivosti, jizva táhne a sval je zkrácený. Bude to dlouhá rehabilitace. Nervy poškozené být musí, neboť po stranách prstu nemám jemný cit a doufám, že se obnoví a samozřejmě pohyblivost a síla palce je hrozná. Mám takový Barbie palec. 

IMG_8153.JPG
IMG_8154.JPG