Contact Us

Use the form on the right to contact us.

You can edit the text in this area, and change where the contact form on the right submits to, by entering edit mode using the modes on the bottom right. 


Prague

Dog & Pineapple is a fresh new lifestyle blog from the downtown of Prague. You can find personal articles about inspiring people, healthy living, fitness, beauty and fashion. 

CZ-blog

NARS začíná testovat na zvířatech

Tereza Šťastná

Jsem zklamaná! 

Neustále žiji s pocitem, že v dnešní době značky od testování na zvířatech ustupují, ale opak se zdá být pravdou. 

Když jsem v nedávné době pátrala po make-upu, který by vyhovoval všem mým požadavkům a zároveň by nebyl testovaný na zvířatech, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Nakonec jsem se rozhodovala mezi dvěma favority a to Smashbox Camera Ready BB krémem (Douglas) a NARS All Day Luminous Weightless Foundation (Sephora). Vyhrál Smashbox a dnes jsem tomu skutečně ráda. 

NARS totiž včera oznámil na svém Instagramovém účtu, že se rozhodl vstoupit na čínský trh, kde je testování na zvířatech vyžadováno zákonem. V jejich dlouhé zprávě sdělují, jak se staví proti testování, že souhlasí s tím, že testování na zvířatech je v dnešní době přežitkem a že jejich společnost na zvířatech netestuje, až na případy, kdy je testování vyžádováno zákony. Což je právě v Číně. NARS sděluje, že bude nadále podporovat boj proti testování, což se mně osobně zdá v této situaci jako PR strategie více, než skutečný zájem bojovat. 

Zmínila jsem to tu již dříve v článku o kosmetice, která je na zvířatech testovaná. Prodej kosmetiky v Číně i za cenu testování já osobně jako podporu testování vnímám. Naopak mám velký respekt pro značky, které se právě z tohoto důvodu čínskému trhu vyhýbají. Společnost, která totiž na zvířatech testuje byť jen z 1%, pro mě osobně pořád testuje a neměla by tvrdit, že je proti. Z vyjádření NARS se také dá pochopit, že na tento trh vstupují, aby proti tomuto nesmyslnému zákonu mohli bojovat. Je to mimochodem to samé, co mi na Instagramu napsali z Khiel's. Upřímně? Je to naprostý korporátní nesmysl, který popírá logiku a nikdo, kdo umí svůj mozek používat, na to přeci nemůže skočit. 

Okamžiky jako jsou tyto mě skutečně utvrzují v mém přesvědčení, že je opravdu třeba se zajímat o politiku značek, jejichž zboží kupujeme, máme v plánu kupovat nebo jsme v minulosti nakoupili. A naše rozhodnutí o dalším nákupu založit na tom, co se slučuje s našimi hodnotami, každý ať si nastaví jakékoliv jsou jemu vlastní. Někdo z vás může být s prodejem v Číně v pohodě. Já vím, že jsem s vědomím nakupováním značek, které za cenu zisku potopí své původní hodnoty, jako je právě NARS, skončila. 

Když nepadne střih

Tereza Šťastná

Proč se tu poslední dobou neobjevil žádný kousek, který jsem si ušila? Jak ráda bych vám odpověděla něčím sofistikovanějším než že jsem zkrátka poslední dvě věci naprosto posrala.

 Ono se řekne, že když někdo umí šít, tak si dokáže vše upravit namíru. Já jsem pravý opak. Zvládnu něco ušít podle střihu, ale jakmile mám do střihu zasáhnout, tak jsem absolutní nula. Fakt. 

Když máte tak atypickou postavu jako já, perfektně padnoucí oblečení se těžce hledá, natož šije. Speciálně pokud jste samouk a veškeré své znalosti máte z Burda tutoriálů a internetu. Kdykoliv se změřím, tak moje míry vycházejí na 3 různé velikosti, no a trefujte se do toho. V zimě jsem si šila tepláky - ty první byly moc velké, ačkoliv jsem vybrala velikost v tabulce přesně podle svých měření, na druhých jsem zvolila špatnou gumu v pase a až třetí se mi povedly.

Další výtvor měly být volánkové šaty z toho úžasného hedvábí s bavlnou v růžové, co jsem sehnala v akci. Dala jsem si na nich skutečně záležet a krásně je vypodšívkovala, všechny švy byly krásné a jednotné, volán zapošitý v ruce no zkrátka vysoká krejčovina v podání samouka. Jenže? Po ušití jsem šaty oblékla a jejda. Jsou mi tak veliké, že vypadají jako ošklivý kus růžového hadru. 

Vzhledem ke křehkosti té látky a té precizní práci s podšívkou bohužel párání nepřipadá v úvahu. Co teď? 

Další pokus o spotřebu téhle látky bylo jednoduché tílko s véčkovým výstřihem a romantickými špagetovými ramínky. Zvolila jsem dokonce stejnou velikost jako u volánkových šatů, takže ačkoliv to není volný střih, určitě mi padne. Jo, to byste se divili. Těsně před koncem jsem si top oblékla a celý ten top chudák obepíná můj hrudník tak pevně, že nošení bude muset počkat. 

Jsem samozřejmě celá nešťastná, že zatím ani jeden ze svých letních modelů nemůžu nosit a snad mám poučení pro příště. Jen kdyby mi ty šaty nepřidávaly dalších 8 kilo navíc... 

Co s víkendem?

Tereza Šťastná

Poslední dobou se snažím o víkendu moc nepracovat a naopak se dostat ven a vidět něco zajímavého. Když totiž pracujete z domova, málokdy se dostanete ven takže si člověk připadá takový otupělý. No a co s víkendem, který budete trávit v Praze? 

1. Avon Pochod

Tuto sobotu proběhne další ročník Avon Pochodu a já ho půjdu poprvé jako součást Cosmo týmu. Je to skvělá příležitost se projít centrem města, dopřát si trochu pohybu, poznat nové lidi a ještě podpořit dobrou věc. Mottem letošního ročníku je #neřeš, a proto nic neřešte a prostě doražte! Můžeme se tam potkat. 

Mrkněte na pozvánku našeho Cosmobloggers týmu: 

 

 

2.  Retro výstava v Národním Muzeu

Tahle výstava už měla být ukončená, nicméně pro velký zájem byla prodloužena do konce července a já musím říct, že opravdu stojí za to, speciálně pokud milujete módu. Výstava mapuje styly 20. století a jejich vliv na současnou módu. Můžete se pokochat technikou i materiály a inspirovat se tak při refreshi svého šatníku, ať už si ho ušijete sami nebo ne. 

3. Opalovačka na Ladronce

 Poslední dobou miluju vyrazit na Ladronku s dekou a načerpat trochu toho vitamínu D. Je to totiž místo, kam lidé chodí bruslit, běhat a všelijak se aktivně vybít, ale opalujících a piknikářů je tam poměrně málo, takže je tam i relativní klid a soukromí. Jen pozor, pokud chcete být i ve stínu, nelehejte si ve stromořadí u parkoviště, protože to tam zrovna moc nevoní. Spíš svou deku rozhoďte až za běžeckou stezkou na stráni. 

4. Víkendové snídaně

 Já se každý víkend snažím dopřát si poklidnou snídani s kávou, bagelem a knížkou. Je to takový můj rituál, kdy mohu skutečně dohánět svoji četbu a poslední dobou se mi díky tomu daří číst víc a víc. Můžete mě tak potkat obvykle na zahrádce Starbucks na Andělu, kde popíjím svůj Cold Brew a listuji knihou, aktuálně je to Sarajevská princezna. Moc doporučuji. 

IMG_8498.JPG

Ikony stylu: Josie Packard - Twin Peaks

Tereza Šťastná

Na tuto historickou událost jsem čekala několik let. Seriál Twin Peaks se po 25ti letech vrací na obrazovky spolu s velkou částí původního obsazení. Já se rozhodně nemůžu dočkat a při té příležitosti jsem se rozhodla vypíchnout svou módní ikonu, i když se jedná o fiktivní postavu, Josie Packard, kterou hrála Joan Chen. 

Josie pro mě mezi postavami vynikala nejen charakterem, ale také stylem. Byla krásná, tajemná a její povaha se měnila epizodu po epizodě. Jednu chvíli vypadala jako perfektní zločinec, kterého by nikdo z ničeho nepodezříval a jinou zase zranitelná dívka. 

Tato osobnost se odráží i v jejím stylu, kdy je sama jednou z nejvíce svůdných postav, přestože působí tak trochu jako Tomboy, její sexappeal z ní přímo čiší. Je to žena, která se odrazila ode dna a převzala naprostou kontrolu nad svým tělem a je si velmi vědomá své síly, kterou umí skvěle využít ve svůj prospěch a přesně tak si hraje i s divákem. 

Co se týče stylu, tak se od ostatních postav trochu odlišuje. Zatímco na ostatních můžeme vidět nepřeberné kombinace svetrů a sukní, Josie můžeme dost často vidět v kalhotách a šatech, případně v hříšném negližé či saténovém županu. 

Svému krátkému sestřihu zase dodává smysluplnosti jednoduchým make-upem. Téměř vždy ji můžeme vidět s karmínově červenými rty a zlatými očními stíny, nic víc nic míň. Ve výsledku je její postava ale dokonalost sama. 

Josie Packard jako módní inspirace

 

Co se stalo s mojí rukou?

Tereza Šťastná

Postovala jsem fotky a Instastories, ale vlastně jsem nikomu nevysvětlila, co se stalo. A protože je takové mini 4-týdenní výročí od téhle nešťastné události. 

Velikonoce jsme se rozhodli oslavit celá rodina pohromadě na naší chalupě na Vysočině, což zahrnovalo i Sashu a naše psy. Vzhledem k tomu, že v minulosti mezi našimi zabijáky a mamčiným psem proběhly nějaké konflikty, byla jsem dost nervózní, ale nechala jsem se přemluvit tím, že je na té velké zahradě ohlídáme. 

Když jsme v pátek večer dorazili, pustili jsme naší dvojici na zahradu, potom z baráku vypustili Charlieho (Westík - pes mojí mamky), zatímco táta si užíval golfu při západu sluníčka. V průběhu 10 minut ale proběhlo pár menších konfliktů a my se Sashou se rozhodli psy oddělit. Naštěstí máme dvě zahrady oddělené plotem, takže Yoda s Fionou byli zavření v jedné zahradě, zatímco Charlie v druhé. Bylo ještě třeba vyřešit díry v plotě, protože Charlie je známý mistr úniku, který je schopný vyrazit laťku dřevěného plotu, jen aby mohl zkouknout místní feny. Nějakým způsobem jsme tu největší díru zavřeli a mohl být klid. Já si hrála s naší dvojicí a Sasho s Charliem - asi minutu. Mistr úniku ale po minutě začal hledat způsob jak se za námi dostat a to se mu povedlo. Ve vteřině se vrhnul na Yodu a začal jejich boj na život a na smrt. 

Nebudu vám povídat, že sice jsme výcvikem prošli, ale rozhodně nejsem zkušený kynolog a tuhle situaci jsem nedokázala vyřešit jinak, než se je snažit od sebe odtrhnout. Už jste někdy zkoušeli na každé ruce udržet 10ti kilového běsnícího psa? Samozřejmě se vysmekli a zuřivě po sobě lapali a já se je snažila zastavit, zatímco Sasho se pokoušel otevřít rezavou bránu a dostat se k nám. No až se ti dva zuřiví kohouti zakousli do mé ruky. Jeden do palcového svalu a druhý do prstu jako takového a oba začli trhat. Za pár vteřin se k nám konečně Sasho dostal a dokázal ty dva běsnící idioty od sebe odtrhnout a v tom okamžiku jsem si všimla, že to pokousání je vlastně opravdu pokousání skrz kůži a že mám vlastně nejen pár děr od zubů, ale pěkně roztrhanou kůži a svaly a z těch několika ran mi doslova teče proudem krev.  

Zní to zdlouhavě, ale tohle všechno se stalo podle mého názoru tak pod minutu maximálně dvě. Sasho zavřel psy, na mě šla slabost, šli jsme do koupelny tu ránu opláchnout a pan doktor Sasho z ní začal vytahovat westíkovu srst. Samozřejmě jsem se dostala do šoku, takže s tím jak na mě šly mdloby, tak jsem začala opakovat jako zaseklá gramofonová deska, že musíme do nemocnice. Naštěstí jsem se přesvědčila, že můj autopilot funguje správně, protože jediné na co jsem v tu chvíli myslela bylo, že musím ruku zabalit a držet ji ve zvýšené poloze nad úrovní srdce. Sedli jsme do auta a vyrazili směr město, zatímco jsem na telefonu hledala nemocnici. 

S hrůzou jsme zjistili, že v tomto městě žádná nemocnice není a není tam ani lékaře, co by byl v pátek večer ochotný ošetřit úraz, tak jsme museli do nemocnice ve městě o kus dál. 

Dorazili jsme, doběhli do hlavní budovy a já konečně byla v ordinaci pod dohledem sestřičky, která by zasloužila facku za své arogantní chování a doktora, který měl ego, jako kdyby byl tím nejlepším traumatologem v republice. Musela jsem na sál, kde jsem si vyslechla, jak je důležité aby to doktor správně ošetřil a jak právě on je tím pravým, názorně mi také ukázal protažením takové speciální pinzety jak mám 4 díry v ruce skrz naskrz a ránu mi ošetřil. Když jsem poprosila sestřičku, jestli by neošetřila i rány na druhé ruce, poslala mě abych si je v umývárně omyla sama a že to potom postříká peroxidem. Sashu mezitím nazvali exotickým přítelem, což si vysvětluji tím, že je to prostě v zapadákově, ačkoliv se 90% z nich v létě stejně vypraví na balkán k moři. 

Sádra na ránu, antibiotika, klid na lůžku a donést vyšetření od veterináře. Tím se kapitola mého ošetření v této nemocnici uzavřela. Od pondělního rána jsem již byla v péči doktorů v Motole, kteří byli víc než úžasní a věnovali mi skvělou péči! 

No a o 4 týdny později je rána uzavřená, ale ještě daleko od zahojení. Problém je, že ačkoliv šlachy jsou v pořádku, otok na kloubech stále brání pohyblivosti, jizva táhne a sval je zkrácený. Bude to dlouhá rehabilitace. Nervy poškozené být musí, neboť po stranách prstu nemám jemný cit a doufám, že se obnoví a samozřejmě pohyblivost a síla palce je hrozná. Mám takový Barbie palec. 

IMG_8153.JPG
IMG_8154.JPG

Ušijte si SS17 trend - volánky

Tereza Šťastná

Normcoru už pomalu odzvoňuje, minimalismus se stále drží, ale tento rok je oba válcuje maximalismus. Logicky. Všechny blogy tak okupují obrovské zvonové a volánové rukávy, dekonstruované košile, nabírané živůtky. 

No a protože se blíží květen, nejromantičtější měsíc ze všech, tak proč si neušít něco volánkového, co vás bude provázet květnovými randíčky. Tady jsou moje tipy na skvělé volánkové střihy: 

Burda 02/2017 #116

Merricsart.com - Ruffle Sleeve Swing Dress

Sewing Rabbit - One Shoulder Ruffle Blouse

Named - Minya Pelerine Tee

Ralph Pink - Ariani Dress

Style Arc - Giselle Dress

Rok zodpovědného šatníku

Tereza Šťastná

Včera se mnou vyšel krásný rozhovor na Cosmobloggers o udržitelné módě a já si díky tomu uvědomila, že je to už více než rok, co jsem se rozhodla trochu radikálněji změnit svůj přístup k odívání. 

Abyste mi rozumněli, nejchci se profilovat jak nějaký snob udržitelného šatníku, protože zaprvé nepodporuji radikalismus v jakékoliv podobě, zadruhé je v dnešní době založené na konzumentu je téměř nemožné se kompletně vyhranit. Navíc by podle mého názoru byla blbost a alibismus odmítat a bojovat proti jednomu zlu a podporovat, byť nevědomky, druhé. Abych to dovedla trochu do extrému, tak to popíšu takto: aby člověk žil skutečně udržitelným životem, musel by se i tak izolovat od světa, vyrábět si vlastní elektřinu, postavit si dům z vlastních materiálů, tkal si vlastní látky, aby si mohl ušít oblečení atp.. Rozumíte co tím chci říct? Prostě a jednoduše se i mně někdy stane, že potřebuji zajít do obchodu a za ten rok, se mi to párkrát stalo. Ráda bych se s vámi ale podělila o to, co mi tento rok zodpovědného rozhodování v módě dal a vzal. 

1. Zjištění, že mám ve skříni spoustu věcí, které nenosím

Moje rodina mě vždy vedla k tomu, abych se starala o své oblečení, což je skvělé. Na druhou stranu mě ale také vedli k tomu, lpět na věcech, které doma mám a vytvořit si k nim vazbu. A já si v posledním roce uvědomila, jak zásadní problém to je. Mám totiž šatník plný věcí, které mi nepadnou a nebo už o mně nevypovídají a já přesto nemám to srdce se jich vzdát. 

Trochu jsem na tom zapracovala a darovala velké množství věcí, které ležely na dně mých komínků, ty nenositelné jsem zužitkovala na hadry, kterými nyní utírám vše potřebné. 

Když už tedy něco kupuji, chci být na 100% přesvědčená, že to budu nosit. 

2. Uvědomila jsem si, které střihy a které materiály jsou mi pohodlné

Spoustu věcí jsem oblékla jen párkrát, protože se v nich prostě necítím dobře. Možná je to o vzhledu a nelíbí se mi, jak nyní ten daný kousek sedí na mé postavě nebo mě někde škrtí. A jakmile je mi něco skutečně nepohodlné vyhýbám se tomu jako čert kříži a tímpádem to byl zbytečný nákup. Rozhodla jsem se těmto nákupům do budoucna vyhnout. A pravdou je, že vše, co jsem si tento rok koupila jsem na sobě měla minimálně 20x. 

3. Jsou věci, které se nakoupit prostě musí

Ponožky. Opravdu si neumím představit jak je jinak získat než nákupem. Představa mít ponožky po někom mě děsí a zrovna ty si opravdu nedokážu sama ušít. 

Spodní prádlo. Na internetu je spousta střihů a návodů na va-va-voom prádlo a já se chystám je vyzkoušet. Fakt ale je, že v tuto chvíli to neumím a nemám ani čas se to nyní učit, takže jsem odkázána na nákup. 

Džíny. Džíny jsou žrout jehel, kámen pro můj nebohý šicí stroj a technicky náročná záležitost a já rozhodně ještě nejsem na tom správném levelu, abych si na ně troufla. Navíc modrý denim je prostě obarvený denim a všechny ty super efekty vydření barvy a žíhání se dělá manuálně. To prostě zatím nedám. Variantou je nechat si je ušít na míru, to se ale připravte na trochu vyšší částku. 

Sportovní oblečení. Já jsem v minulosti pracovala i pro Nike i pro Reebok, nastřádala jsem tedy slušné množství oblečení a nemusím si ho moc kupovat. Ale ušít si funkční oblečení? Možná někdy. Letos o tom uvažuji, ale sportovní podprsenku se svými "déčky-éčky" to fakt nedám.

4. Péče o oblečení je zásadní věc

Možná není dobré to tady ventilovat, ale co. Mám problém se skvrnami od potu. Moje bílé oblečení je od začátku odsouzeno k záhubě. Co s tím? Začala jsem používat žlučové mýdlo, které funguje. O tom ale jindy. Zásadní je, že se každou skvrnu snažím odstranit, aby mi mé oblečení co nejdéle vydrželo. 

To samé platí o žmolcích. Někdy se prostě stane, že něco začne v místech třebí žmolkovat, což nevypadá hezky. Za 100 korun si ale můžete koupit odžmolkovač, který vám s tímto problémem pomůže nebo zkrátka použijte žiletku. Buďte ale hodně opatrní, protože já si samozřejmě do látky vysekla žiletkou díru. 

No a když už jsme u toho, mějte domácí oblečení a venkovní. Já si minulý rok v second handu pořídila skvělé kalhoty, které byly tak pohodlné, že jsem je nechtěla sundat. A dopadlo to tak, že mám na nich díru, která se už nedá ani zašít. :(

5. naučila jsem se odolávat

Obchody jsou plné krásných věcí a já bych je brala hned. Jenže problém je v hlavě. Jakmile si tu věc nekoupíte hned, určitě na ní také hned zapomenete. Já jsem přehodnotila požitek z nakupování na požitek inspirování. Hledala jsem v obchodech inspiraci na to, co bych si mohla ušít. Hlavně jsem do obchodů přestala téměř chodit a odnaučila nakupování vnímat jako požitek nebo terapii. Až na jeden den. Fakt jen jeden. 

6. látky na šití jsou taky zlo

U látek je nejhorší, že prostě kolikrát nedohledáte původ. Snažila jsem se najít nějaké české výrobce a našla. Ještě jsem zatím nic nezkusila objednat, ale v létě to objednám. Nemáte někdo tip na českého výrobce lněných látek? Tak nějak cítím, že len bude toto a příští léto hitem. 

A to je asi tak vše. Ještě se s vámi podělím o nákup, kterého lituji ze všeho nejvíc z jednoho prostého důvodu. Tohle pončo jsem si koupila totiž rok a půl zpátky, v H&M, úplně zbytečně. Sice ho nosím, ale tohle je zrovna ta nejjednodušší věc na světě a vy se brzy těšte na DIY. 

 

 

Kosmetické značky, které testují na zvířatech

Tereza Šťastná

Jsem na sebe naštvaná. 

Zlobím se strašně moc, protože neustále řeším téma udržitelné módy a téměř jsem zapomněla na kosmetiku. Sice tady čas od času zveřejním nějaké DIY na kosmetiku, ale nedávno jsem tu opěvovala ten skvělý krém od Kiehl's, který mi sice pomáhá s mojí pletí, ale podpořila jsem tím značku, která testuje kosmetiku na zvířatech a o co hůř, je součástí L'oreal koncernu, který je známý svými šílenými praktikami testování na zvířatech. Nicméně po internetu kolující video zmrzačené opičky v kleci v laboratořích L'oreal mi dalo tu dost potřebnou facku, která mi opět připomněla, že tento problém existuje a je třeba o něm mluvit a o toto téma se zajímat stejnou měrou, s jakou se věnuji módnímu průmyslu. 

Rozhodla jsem se tedy napsat článek o značkách, které testují na zvířatech, ačkoliv jste si mohli myslet, že jsou tzv. "Cruelty-free". Samotné mi to totiž vrtá hlavou a bude to tak pro mě dobrý průzkum. 

Kiehl's

Tím, že jejich image je něco mezi tetovacím salónem a lékárnou, člověk by řekl, že se bude jednat o značku, která už je dávno za testováním na zvířatech. Tohle je opravdu jedno z největších zklamání. Jejich produkty jsou sice skvělé, ale opravdu nemůžeme hydratovat pleť jinak? Budu pátrat dál a třeba najdu alternativu a hned jak se tak stane, tak se ozvu s tipem. 

M.A.C.

Značka, která začínala jako "Cruelty-free" změnila strategii a začala testovat na zvířatech v okamžiku, kdy vstoupili na čínský trh. Ten totiž požaduje, aby kosmetika byla takto testována. 

Je to škoda, když v rámci expanze ztratíte určitou hodnotu, kterou jste doposud zastávali.

Jinak M.A.C. je součástí Esteé Lauder koncernu, který ma pod sebou např. Bobbi Brown, Too Faced a další na které se můžete podívat zde. Vypadá to ale, že ne každý z koncernu na zvířatech testuje. Nicméně testuje od nich i následující: 

Clinique

Další překvapení, další zklamání. Poslední dobou sháním make-up, který by mi nedráždil tu dermatitidu a byl přitom lehký. Dostala jsem tip na Clinique, ale ještě než jsem se tam stihla vypravit, hned jsem si to zase rozmyslela. 

Yves Rocher

Francouzská levná kosmetika, která se tváří velmi přírodně, tolik přírodní zase není. Bohužel tady v Čechách se jim velmi daří právě pro jejich cenu a krásné vůně. Nicméně od doby, co jsem objevila Rituals, která na zvířatech zásadně netestuje, tak už jsem tam nevkročila. 

Nuxe

Jejich univerzální tělový olej je teď obrovským hitem a sám olej se prodává v lékárnách, nicméně na zvířatech testuje, tak se radši namažte nějakým surovým rostliným olejem. 

L'Occitane

Další francouzská přírodní kosmetika, i když poněkud cenově dražší. Já osobně miluji jejich Verbenové vůně, ale bohužel se na černý list dostali také. 

EOS

Vajíčko ukrývající balzám na rty, který všechny bloggerky opěvují, ačkoliv já jsem nikdy nemohla přijít na jiný důvod než roztomilost balení. Radši zkuste můj recept a vyrobte si balzám vlastní, přírodní a se svou vůní. Tady máte recept. 

Yves Saint Laurent

Opět obrovské zklamání, protože od nich miluju dvě věci. Řasenku, která je tou nejvoňavější řasenkou světa a jejich highligther. No... což... hledáme dál. 

O.B. Tampons

Ano, ani vložky či tampony nejsou ušetřeny testování na zvířatech. Zatímco Always se dost často propírá, O.B. už se zmiňuje podstatně méně. Navíc uvolňují různé chemikálie z bělení bavlny přímo na sliznice a to taky není zrovna OK. Víc o tomto jsem napsala v článku zde: http://terezastastna.com/czblog/jen-pro-holky

A spousta dalších...

Parfémy jsou kámen úrazu se značkami jako Escada, Gucci, Donna Karan, Elizabeth Arden, Kenzo, pak tu jsou všechny ty vlasové péče, další kosmetika, atd. 

Skvělý přehled značek testujících na zvířatech najdete zde: http://www.crueltyfreekitty.com/companies-that-test-on-animals/

 

DIY - Bronzér

Tereza Šťastná

Bez bronzéru to nejde, speciálně pokud nemáte ostře definované obličejové rysy, což já rozhodně nemám. 

No a protože mi minulý týden došel ten, který jsem používala doteď, rozhodla jsem se vyrobit si vlastní. Je to totiž strašně jednoduché, domácí bronzér krásně čokoládově vonní a nepotřebujete k tomu téměř nic. Výroba nového vás nevyjde snad ani na 5 korun a budete ho mít v přírodní kvalitě. 

Co potřebujete? 

Ve své podstatě kakaový prášek je to jediné, co je třeba. Kupte si pravé holandské kakao na pečení, ne žádné Granko či Nesquik. To bude váš základ. Pak si ještě vezměte na pomoc bramborový nebo kukuřičný škrob, kterým si "naředíte" odstín a pokud máte doma nějaký zbytek třpytivého pigmentu v tělové nebo lehce oranžové barvě, můžete přidat i ten. Kolik čeho potřebujete vám neřeknu, protože si to musíte navolit sami podle toho, jak chcete mít bronzér sytý a jak třpytivý. Můžete dokonce přidat i mrkvový prášek (prodává se online např.) pro oranžovější barvu. 

Vše důkladně smíchejte a nasypte do svého obalu. Hotovo. 

Při nanášení myslete na to, že je bronzér sypký, proto namočte štětec a párkrát ho o okraj dózy oklepejte. Případně se dá koupit lisovací sada a pojivo, ale už to nebude úplně ono. 

 

 

Minimalismus a jeho hype

Tereza Šťastná

Dnes ráno jsem narazila na článek, který klade otázku, jestli minimalismus náhodou není novým ekvivaletem jógy, kadeřávku a zelených smoothie pro americké boháče. Původní článek si v angličtině můžete přečíst zde na The Guardian

Autor píše úvahu, jestli minimalismus náhodou není jen dalším druhem konzumu a ačkoliv sama souhlasím s myšlenkou, že se stává bublinou, kterou je každý v tuto dobu posedlý a souhlasím i s tím, že je třeba rozdmýchat diskuzi, speciálně když je tento trend chvilku za vrcholem své existence, nicméně zastávám názor, že autor článku byl zaujatý a měl potřebu ventilovat svou frustraci aniž by trochu zapátral po kořenech minimalismu či proč se stal tolik populárním.  

 A tak nějak cítím potřebu komentovat tento článek a vyjádřit svůj názor na věc. Sice se nepovažuju za minimalistu z hlediska životního stylu, protože se doma utápím v množství tenisek, kosmetiky, knih, výtvarných potřeb a fotografického vybavení, ale po vizuální stránce je mi minimalismus blízký a snažím se ho do svého života nějakým způsobem dostat a jsem vděčná za to, co jako směr dělá s veřejností. 

Minimalismus jako estetika

 Pojďme se na něj nejdřív podívat ze stránky estetiky, protože tam se nachází původ tohoto směru. Ještě než se stal uměleckým směrem sám o sobě, byla to myšlenka modernistů zjednodušit a podívat se jinak na barvy, tvary a techniky... Nepůjdu do hloubky, protože by to vyžadovalo vytáhnout své staré sešity z hodin dějin výtvarné kultury, moje pamět totiž není moc dobrá v udržení jmen a letopočtů, ale zkuste se sami podívat na směry jako kubismus, suprematismus, De Stijl a víceméně všechny moderní směry v jejich počátcích.

Ano, záliba veřejnosti v umění se pomalu přeměňuje do užitkovější podoby a tak se minimalismus dostává do našich domů ve formě interierového designu, ale proč by to tak mělo být špatně? Interiérový design je druh užitého umění, stejně jako produktový design či oděvní tvorb, tak proč to odsuzovat jako něco horšího? Pořád se přeci jen bavíme o estetice. 

Minimalismus v každodenním životě

Když už jsem zmínila minimalismus v umění a módě, původní článek na něj doslova hází špínu jako na "nejjednodušší způsob jak být chic" a tato poznámka je voda na můj mlýn. 

Móda se neustále vyvíjí; styl, střih, tvar a recykluje se sezónu po sezóně. Nicméně jsou kousky, které vídáme neustále a nikdy nevyjdou z módy - džíny, jednobarevná trička, bílá košile, černá kožená bunda a malé černé šaty. To je oblečení, které má nebo alespoň by měl mít ve svém šatníku každý, proto se staly základními kousky tzv. kapsulového šatníku, který je poslední dobou tak mediálně populární. Možná jsme zkrátka jen unavení sledovat neustále se měnící trendy sezónu po sezóně, navíc nás to stojí peníze a prostor. Tak proč mít perfektně kurátorovaný kapsulový šatník složený z dražších, ale kvalitních kousků mělo být něco špatného? 

 Když se podíváme na úspěšné lidi ve společnosti, jsou to mistři v uniformním oblékání. Jen si vezměte za příklad Steva Jobse s jeho džíny a černým rolákem, Billa Gatese a jeho džíny a košili, Marka Zuckerberga se svým arzenálem šedých triček. To, co se na první pohled může zdát jako nedostatek inspirace je ve skutečnosti zjednodušení každodenního úkonu jako je právě oblékání. Takže když objevíte styl, ve kterém vypadáte skvěle, perfektně vám padne a skvěle se v něm cítíte, tak proč by měl být problém se do něj oblékat stále? Nemusíte se obtěžovat s tím, co je nejnovější trend a lidé vás podle vašeho stylu dokáží indentifikovat. 

 Kapsulový šatník je zároveň skvělý pro životní prostředí, protože snižuje potřebu a především touhu nakupovat, je z něj podstatně méně odpadu, ovlivňuje průmyslovou výrobu a šetří peníze, které koneckonců můžete investovat do něčeho, co bylo vyrobeno lokálně, ve vyšší kvalitě a férově placenou pracovní sílou. 

Když přijde na interiér, méně serepetiček znamená snadnější úklid. Sladěné kousky, které vzájemně ladí jsou podstatně menší námahou pro vaše oči. Domov, ve kterém dominuje bílá na bílé? Ten je přeci jednodušší dekorovat a změnit tak náladu celého prostoru, stačí jen vyměnit polštář. Mramorové či dřevěné dekorace? Přírodní materiály ve vašem domě... Tak proč by to proboha mělo být něco špatného? 

Mainstream

 To, co já vidím za jediný problém s minimalismem je, že se stává jakousi kmenovou záležitostí. A to je to, s čím má autor původního článku nejspíš problém. Možná je to frustrace s tím, jaký je kolem něho v poslední žhavé téma každého blogu a videa. Někteří youtubeři přiznávají, že většina jejich sledujících přišla právě kvůli zmiňování minimalismu ve svých videích, kde všichni opakují to samé a jejich odběratelé je odsuzují, že nosí řasenku, protože to přeci minimalisté nedělají. Mně toto frustruje úplně stejně. Protože právě díky tomuto chování vznikají soudy na lidi, kteří minimalismuj mají jako součást svého života a veřejnost z nich dělá hipíky, kteří nenosí deodorant jen proto, aby neměli v koupelně další lahvičku a byli tak nešťastní.

 Nedalo mi to a musela jsem se podívat na google trends analýzu, abych se podívala jak si minimalismus vede ve vyhledávání. 

V roce 2015 začal ten slavný podcast The Minimalist a od té doby se zájem o minimalismus zvedl, ale ten obrovský nárůst je díky jejich dokumentárnímu filmu. Je to šílené, ale dost to o společnosti vypovídá o společnosti. Jsme zahlceni věcmi, kterými se obklopujeme a toužíme po mnohem jednodušším životě. 

 Abych byla zcela upřímná, tak autorovu frustraci s falešnou společností chápu a do určité míry mě zneužívání celého konceptu také rozčiluje, ale nikdo by se přeci neměl cítit hloupě, protože se mu líbí nějaká estetika ať už je to trend nebo ne. A ačkoliv přidání #minimalism nebo #minimalove může být zneužívání původního konceptu a napomáhat tak vzniku nového konzumního trendu, proč bychom to neměli dělat, když to s určitou skupinou lidí rezonuje? Aspoň to není jeden z těch hloupých haul trendů. 

Oskarový výběr

Tereza Šťastná

Ve čtvrtek mi vytrhli osmičku a tak už 6. den ležím s oteklou čelistí a naprostou nechutí k focení, natáčení a rozhodně nemám chuť se někde ukazovat. 

Ale zatímco jsem M.I.A. na sociálních sítích, tak ve skutečnosti pracuju, vytvářím, přemýšlím a nechávám se inspirovat. No a čím jiným se nechat inspirovat než jednou z hlavních kulturních událostí roku, předáváním cen Akademie, resp. přehlídkou naprosto dokonalých outfitů na ještě dokonalejších osobnostech. 

Letos mě docela překvapilo, že většina barev byla v neutrálních tónech od bílé po černou, s vyjímkou červené (a žluté na Leslie Mann). Všimli jste si toho také? 

 

 

 

První koho musím zmínit je Kirsten Dunst a její útlý pas v Dior Haute Couture, protože to byla první herečka, která zaujala moji pozornost. Kirsten má v těchto šatech úplně úžasnou siluetu, myslíte, že je to korzetem? Já se přikláním, že ano, protože tohle je doslova definice vosího pasu. Tento čistý, klasický a nadčasový styl se mi moc líbí, speciálně u takových příležitostí. 

 

 

 

 

Další naprosto dokonalý outfit předvedla Felicity Jones. Naprosto miluju délku, díky které Felicity vypadá trochu jako balerína a odhalené kotníky jsou konečně něco jiného a viděli jste ta ramínka v detailu? Je to tylová vrstva, která se kříží na živůtku Miluju i tuto barvu, i když v ní vypadá maličko nevýrazně. Snad nikoho nepřekvapí, že se jedná o další Dior Haute Couture. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Absolutní vítězkou pro mě byla Taraji P. Henson, v té dokonalé tmavě modré róbě od Alberta Ferretti. Od účesu, přes šperky až po to, jak se Taraji nese a jak pózuje. Je to prostě red carpet gesamkumstwerk. 

 

 

 

 

01d6c58475b48f64baac2c7ee6a8b150a5f1217d21e3415d9c58f3a204cda079-683x1024.jpg

 

 

 

Francouzská herečka Isabelle Huppert byla další, kdo vypadal skvěle ve své róbě s dlouhými rukávy a lodičkovým výstřihem. 

 

 

 

 

 

 

Emmu Stone mám ráda a nejen kvůli La La Landu, ale především povaze.

O jejích šatech se nemůžu ale rozhodnout.Na jednu stranu byly skvělé, krásná detailní výšivka, spadlý pas, wa-wa-woom výstřih. Na tu druhou mi připomínaly secesní lampičky, které ještě občas vidíme v kavárnách. Emma ale měla skvělý make-up - ta úžasná rtěnka je NARS, nádherný účes z volných vln a střídmé doplňky. 

Co si o letošní ceremonii myslíte vy? Dejte mi vědět, kdo se podle vás nejlépe oblékl?

Rozbil se mi šicí stroj

Tereza Šťastná

Poslední dobou se k šití moc nemám. Mám hlavu plnou věcí a vůbec se mi nechce ještě přemýšlet nad tím, jestli jsem něco našila správně nebo jestli budu následující hodinu sedět nad páráčkem v ruce. Možná bych dokonce řekla, že je to s šitím stejné jako s posilovnou, nejdřív se vám nechce a dlouho se přemlouváte a nakonec jste šťastní, že jste se do toho pustili. Alespoň tak to v tuto chvíli mám já. 

 Každopádně ale mám velký nedostatek tepláků a tenhle problém potřebuji urgentně vyřešit a tak jsem se pustila do jejich šití. Černé jsem ušila už v lednu a teď přišla řada na ty z počesané teplákoviny, která je teplejší. Proč jsem s nimi čekala až na oteplení opravdu netuším. 

Minulý týden jsem se hecla a udělala na Instagramu živé vysílání toho, jak si přenáším střih na látku a to jsem taky dodržela. Pak jsem slibovala, jak druhý den budeme šít a ono nic. Vůbec jsem se k tomu neměla. No ale včera večer jsem udělala další krok, šití. 

Vzhledem k tomu, že tyto tepláky nešiju poprvé nýbrž potřetí, mám už je relativně v ruce a netrvá mi tak dlouho je ušít. Včera jsem se tedy odhodlala, zavřela se do pracovny a pustila se konečně do šití. No a po 15 minutách se mi rozbil stroj. Abyste věděli, tak mám malý přenosný a lehký Brother, který je na to moje šití dostačující, jenže malý a lehký u strojů většinou nebývá dobře. 

Minulý rok se mi podařilo strhnout podavač látky - ty malé zoubky dole, které při šití jezdí sem a tam. Dala jsem tu svojí mašinku teda do opravy, kde mi sice řekli, že to rychle nebude, ale že to budou dva měsíce, to jsem nečekala. Pan opravář navíc byl dost nepříjemný, pak mi ještě řekl, že jsem si koupila snad ten nejhorší stroj. A když jsem si to šla vyzvednout, tak mi ani nedokázal odpovědět na otázku, co s tím vlastně bylo. Doma jsem pak zjistila, že je ten můj stroj o dost hlasitější, což je známka špatného mazání. No nic, promazala jsem ho sama. 

Včera ale začal šít nějak divně. Hodně hlasitě a někde uvnitř o něco drhnul. Až do fáze, kdy se zasekl a nešil dál. Při představě, že budu zase dva měsíce bez stroje a vyslechnu si, jak jsem hloupá, že jsem neinvestovala do lepšího, mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Rozhodla jsem se, že tomu přijdu na kloub. 

Vím, že se to nemá a vy to nedělejte, ale vzala jsem do ruky šroubovák a stroj si sama otevřela, abych se podívala, co se to tam vlastně stalo. Všude byl samozřejmě prach z těch teplákovin, které v poslední době šiju, ale jak to tak vypadá, problém byl ve špatném promazání a rameno jehly se tak zasekávalo na prachu a odřených částečkách, až se prostě zadřel úplně. Vzala jsem to všechno tedy pěkně z pucu a olejovala a čistila jsem snad 5x. Ušpinila jsem přitom sebe, tepláky, stůl a snad všechno okolo, ale z hrdostí mohu říct, že jsem si zvládla opravit, vyčistit, promazat celý šicí stroj s pocitem, že zatím nemám potřebu svěřit ho do péče nepříjemnému a pomalému pánovi. 

Naneštěstí po hodině šití se začal zastavovat motor. Zkrátka, chlupy pouštějící teplákovina je pro tohoto miláčka dost velký problém a bude třeba jít do opravy. Tak snad pochopíte, že dva měsíce nic moc neušiju. 

Za pár let bych si stejně ráda koupila stroj nový, ale s mým plastovým strojem bych přeci jen chtěla ještě nějaký ten rok vydržet.

 

 

Láska

Tereza Šťastná

Vote co? Měla jsem rozepsaný článek o Valentýnu, jak bude stát za nic, protože u nfs nikdy Nic pořádně neoslavíme, o tom, jack jsem se nadchla příliš pro oslavu, koupila všechny ty dekorace a představovala si, jak mě ráno probudí květiny. 

Nic takového se nestalo a já věděla, že and nestane. Abych byla úplně upřímná, procházíme si teď trochu takovou divnou fází a snažíme se ji vyřešit. 

Proč bychom ale měli dělat tent den něčím speciálním, když bychom měli správně oslavovat naši lásku každý den? 

Bílé kimono

Tereza Šťastná

Poslední neděli jsem strávila téměř celou ve svém studiu focením, čtením a plněním svých blogovacích povinností.

Navíc se musím přiznak ke svému sobotnímu selhání a to, že jsem si koupila džíny. Víte, jak tvrdím, že bych ráda prezentovala pouze šatník, který si ušiju? No to stále platí, jen prostě džíny si ještě nějaký čas sama neušiju, protože jsou náročné, můj stroj by to zkrátka neutáhnul, protože džínovina je těžká a pevná a 6000,- na ušití kalhot, které mi ani za chvíli nemusí padnout, prostě teď nemám. 

 Tak nějak si říkám, že je to OK. Uklidňuji se tím, že skutečným problémem je to, že nakupujeme příliš oblečení, které vůbec nenosíme a tím přispíváme k levné práci, znečišťování planety a našeho šatníku. A jediné, co si dovoluji v obchodě koupit jsou jednoduchá jednobarevná trička z biobavlny, spodní prádlo a džíny. Tyhle věci stejně nosím neustále, takže moje cost per wear držím opravdu nízko. Ano, právě tímhle si očišťuji své svědomí. 

 No, svoje sobotní džíny jsem vlastně nosila celý víkend a při prohrabávání šatníku jsem si uvědomila, že jsem vám ještě nepředstavila tohle kimono. Je to kousek, který jsem si ušila cca 3 roky zpátky a ukázalo se, že to byl skvělý krok, protože kimono je prostě klasika. Měla jsem ho ušité za odpoledne, pak jsem ho ještě pomalovala drobným vzorem. Výsledek trošku připomíná moderní porcelán. Střih je z Burdy 06/2011, ale najdete ho i online tady

A co vy? Nosíte kimona? Zkoušeli jste šít vlastní? Dejte mi vědět v komentářích! 

Stylové ikony: Baronka Pauline de Rothschild

Tereza Šťastná

 Jak jsem zmiňovala již dříve, ráda bych zde věnovala víc prostoru ženám, které mě inspirují. A chtěla bych začít malým seriálem o těch největších ikonách stylu a vkusu, o kterých jste možná doposud nevěděli. Když tak brouzdám internetem, téměř každý označí za svou historickou ikonu Audrey Hepburn. Možná je to proto, že každá toužíme jíst koblihu v malých černých před výlohou Tiffanyho, a nebo protože chceme být tak nezávislé, jako je práve slečna Holly Golightly. Pomalu mám pocit, že paní Hepburn v žádné jiné roli nehrála. 

 Nicméně světová historie ukrývá daleko větší ikony, které byly ve svém odívání mnohem progresivnější než ty, které opěvuje skutečně každý. 

Takovou mojí ikonou je Pauline de Rothschild, rozená Pauline Potter. Dcera vlivných amerických expatriantů, žijících v Paříži s opravdovou modrou krví, protože její příbuzenské vazby vedou k americkým prezidentům či prezidentským kandidátům, dokonce i k prvním americkým rodinám a teď se podržte, i k Pocahontas (věděli jste, že byla skutečná?)

V krátkosti vám ji představí toto krátké video ze seriálu Americké princezny za milion dolarů.

Baronka de Rothschild rozhodně neodpovídá typickému ideálu krásné ženy, ale čiší z ní šarm a elegance a přitom z jejího stylu je znát, že měla neuvěřitelnou odvahu a nebála se kombinovat své kousky tak, že i dnes, v době kdy nás nemůže nic šokovat, považujeme za novátorské.

Jako třeba tato černá róba a cigaretové kalhoty. A to mluvíme o období 60. a 70. let. 

Zdroj obrázku: http://thepeakofchic.blogspot.cz/2014/11/the-art-of-setting-table.html

Zdroj obrázku: http://thepeakofchic.blogspot.cz/2014/11/the-art-of-setting-table.html

Pauline byla dokonce tak významná, že byla jedinou ženou, která se dostala do síně slávy známého listu "Nejlépe oblékaných lidí světa", který v současnosti spravuje magazín Vanity Fair. 

Rozhodně je královnou stylu, protože právě ona je původní nositelkou casual mikiny a bot nad kolena, ne Kylie Jenner.

A především tato dáma věděla, jak zapózovat lépe než Tyra Banks, podívejte na ty nohy!  

Baronka Pauline de Rithschild je pro mě jednou z největších inovátorek stylu a jednou z nejvýc ikonických postav z historie módy. Její styl je nadčasový, vytříbený, inovátorský, ženský a mužský zároveň a já ho proto nanejvýše obdivuji. 

Co si o jejím stylu myslíte vy? Dejte mi vědět dole v komentářích. 

 

Moje oblíbená kosmetika

Tereza Šťastná

Zima je pro mojí pleť extra zátěž. Asi jsem to tu nikdy nezmínila, ale mám pravděpodobně nejkomplikovanější pleť na světě, i když mi spousta holek závidí, že jí mám krásně hladkou. No nenechte se zmást. 

 Každá holka na světě má problémy s pletí, někdo méně někdo více. Moje pleť byla v pubertě skvělá, sem tam nějaký pupínek, ale jinak žádný problém. Ty přišly až nyní, s věkem a hlavně stresem. Takže abych vám tak popsala, jak na tom jsem, udělala jsem tenhle obrázek:

No tohle byste definovali jak? Smíšená citlivá? Poradíte mi někdo?

Bohužel, díky dermatitidě a alergiím si nemůžu na dermatitidu mazat různé přírodní krémy na citlivou pleť, protože je v nich nějaká rostlinka, která má zklidňovat, ale mě naopak situaci ještě zhorší. Mastná zase vyžaduje vysušovat tonikem, ale to kvůli dermatitidě taky není možné. Můj oční krém je buď kokosový olej, heřmánková mast nebo baobabový olej. 

Jestli ho chcete koupit, klikněte na fotku. 

Jestli ho chcete koupit, klikněte na fotku. 

 Já tenhle olej dostala k Vánocům a ačkoliv mi moc nevoní, je na pleť a tělo fakt perfektní. Nezanechává mastný film dlouho a je údajně dobrý na vrásky. Já s ním mažu i strie, které mám a rychleji se mi hojí. A teď na zimu je olej opravdu ideál. 

 Potom jsem objevila skvělý krém od Kiehl's, který mi naštěstí tu moji krupici kolem nosu nedráždí, pěkně hydratuje a zároveň nemastí. Je to asi základní řada, ale mojí pleti vyhovuje. Navíc můj nákup tam byl absolutně skvělý, protože slečna prodavačka byla úplně úžasná. Vyslechla si mě, doporučila mi, dala mi vzorečky další péče na problematickou pleť a byla neuvěřitelně milá. Opravdu jsem se do té prodejny zamilovala! 

Krém můžete koupit na tomto odkazu nebo v prodejně.

Krém můžete koupit na tomto odkazu nebo v prodejně.

Další skvělý objev do zimy je výborný eukalyptový balzám na rty od Rituals - Smooth Operator. Krásně chrání rty, skvěle voní, dá vám ten osvěžující pocit na rtech. Navíc je celý v kovovém obalu, takže se vám nestane to, co mě se stává s každým labelem, že zničíte víčko. Jen není úplně nejlevnější, ale žijeme jen jednou, ne?

Koupíte ho v prodejnách Rituals nebo na tomto odkazu.

Koupíte ho v prodejnách Rituals nebo na tomto odkazu.

A u Rituals ještě zůstaneme, protože největší péči v zimě vyžadují ruce a tahle značka má výborný a cenově dostupný peeling Miracle Scrub, který je kvalitou srovnatelný se SPA Manicure by O.P.I.. Jen jsem v průběhu psaní tohoto článku zjistila, že už se prostě nevyrábí. Jaká škoda. 

kosmetika-5.jpg

No a poslední je základ. Antiperspirant. 

Tak jako se u mě vylouply problémy s pletí, objevil se i problém s pocením. Nic moc, abych pravdu řekla. A i když se snažím se vyhnout deodorantům, které obsahují hliníkové soli, někdy to prostě bez takového antiperspirantu nejde, zvlášť, když se potíte, tak jako... já.

Skvěle funguje tento Rituals - Ritual of Sakura a hlavně hezky voní. Takže doporučuji. Jen ho kvůli těm solím nepoužívejte často a prostřídejte to s něčím bez. Buď nějaký domácí deodorant, nebo svému klukovi prostě ukradněte Old Spice, který v sobě žádné soli nemá. 

Francouzské bagety

Tereza Šťastná

Možná to nevíte, ale pečení pečiva je moje hobby. Naučila jsem se to, protože jsem gumán a chtěla jsem jíst čerstvé pečivo, které je poctivé, nebělené, nebarvené, ale zkrátka takové jaké má být. 

Podle mého názoru by se to měl naučit každý, protože je to skvělý balzám na duši a nervy. Do těsta totiž dáte energii a to vám ji oplatí skvělou vůní a chutí ještě teplého chleba. Ta chuť je dokonce tak výrazná, že si ho dáte s máslem a budete šťastnější než kdybyste si dali steak. Sice nedostanete takovou dávku proteinu a pečivo se má jíst střídmě, ale každý vám řekně, že když je domácí a příležitostně, je to ideální položka na jídelníčku. Pestrost především. 

No a protože jsem si k Vánocům přála domácí pekárnu a toto přání mi bylo splněno, peču si teď pečivo celkem pravidelně a už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy kupovala chléb. Zato se ráno probouzím za vůně čerstvého chleba. 

Nicméně už delší dobu si peču domácí bagetky podle jednoho receptu, který jsem kdysi našla na internetu a rozhodla jsem se ho vylepšit. Můj zlepšovák se natolik osvědčil, že každý, kdo je ochutná se do nich hned zamiluje. No a dnes se o ten recept podělím s vámi. 

Pšenično-žitné francouzské bagety

  • 240g hladké pšeničné mouky
  • 100g hladké žitné mouky
  • špetka soli
  • 250ml teplé vody
  • 1/2 kostky droždí
  • 1 polévková lžíce cukrového syrupu nebo medu (případně agave či javorový)
  • trocha kukuřičné krupice

Příprava ručně

Ve velké míse si smíchejte obě mouky a špetku soli, v malé misce vedle si rozdělejte kvásek z teplé vody, droždí a syrupu. Nechte kvásek odpočívat na teplém místě, dokud se na něm neutvoří pěna, nebo nezačně na povrchu malinko perlit - cca 10 minut. Poté kvásek vlijte na mouku a začněte promíchávat a hníst, dokud nemáte hladkou kouli těsta. Tu nechte hodinu odpočívat v míse zakryté čistou utěrkou někde v teple. Po hodině vykynuté těsto vyklopte na vál pomoučněný kukuřičnou krupicí a znovu propracujte. Rozdělte na 4 díly a z každého vyválejte váleček. Šířku si zvolte sami podle toho, jak je hodláte v hotové formě podávat, ale myslete na to, že nabydou jak do výšky, tak především do strany. Položte je na plech vyložený pečícím papírem, přikryjte utěrkou a nechte ještě alespoň půl hodiny až hodinu kynout. Mezitím si předehřejte troubu na 200° C. Bagetky po vykynutí do trouby vožte a pečte je 10 minut na 200°C poté teplotu snižte na 180°C a dopečte je asi 20-30 minut podle tloušťky. 

Příprava v pekárně na chleba

Vodu nalijte do pečící nádoby se syrupem, zasypte všemi suchými ingrediencemi a nahoru rozdrobte droždí. Zapněte program na přípravu těsta a nechte pekárnu pracovat. Celý proces hnětení a kynutí obstará za vás. Vykynuté těsto poté jen vyndejte na vál a pokračujte jako píšu výše. Pokud vaše pekárna disponuje nástavcem na pečení baget, vložte je do formy. Pokud ne, pečte jako výše. No a nástavec dejte do pekárny, zapněte program pečení, zvolte cca 45 minut. A je to. 

 

27 let...

Tereza Šťastná

Dnes je mi 27 let. Pro někoho je to hodně, pro jiného zase sakra málo. Pro mě to neznamená nic zvláštního. 

 Minulý rok jsem psala článek o tom, co bych vzkázala svému dvacetiletému já. Letos vám povím něco trochu o sobě a o tom, jaké těch 27 let pro mě bylo. 

Narodila jsem se v Pardubicích, kde jsem si prošla školkou, základní školou i základní uměleckou školou. Od malička jsem dělala balet, tak jako moje o 11 let starší sestra, která tou dobou studovala taneční konzervatoř v Praze. Dost možná díky tomu jsem vyrostla jako takový polo-jedináček. Byla jsem extrémně živá, takže tanec byl skvělým vyžitím. Jen naše učitelka na mě někdy byla o dost drsnější než na ostatní, křičela na mě za chyby, ať už jsem je dělala já nebo ne, dokonce mi půl roku nadávala, že jsem si pokaždé zapoměla piškoty, které jsem nemohla najít a rodiče mi nechtěli koupit další, přitom je celou dobu měla ona u sebe ve studiu a vrátila mi je až s vysvědčením na konci roku se slovy: "nechybí ti něco?". Díky téhle zkušenosti jsem s baletem zkoncovala, pak jsem se věnovala aerobiku až do té doby, kdy jsem musela podstoupit operaci kolene, protože jsem nejspíš dělala nějaký cvik špatně a vytvořila si svalovou nerovnoměrnost spolu se zánětovými výrůstky. Od té doby už jsem se sportu nikdy moc nevěnovala a moje hlavní hobby byla výtvarka a focení. 

 Díky svému novému zájmu jsem si připadala dost nepochopená. Hudbu jsem poslouchala jinou než ostatní, vnímala jsem svět maličko jinak, vizuálněji, emotivněji. Rozhodla jsem se odejít do Prahy, na grafickou školu, studovat fotografii. Nikdo z mého okolí neočekával, že se mi té šance dostane, protože brali jen 10 lidí do třídy, ale já se dostala a odstěhovala se na internát. Nikdy jsem nebyla úplně typ, co vychází s holkama, spíš jsem si rozuměla s klukama, možná proto, že my holky umíme být dost zákeřné a závistivé, tak pro mě internát byl ze začátku trochu nesnesitelný, ale časem jsem si na to zvykla, našla si skvělé kámošky a ve výsledku to byla super zkušenost. 

Ve škole se potkávaly potomci slavných umělců, děti vyrůstající v kulturnějším prostředí než třeba já a tím, že jsem nebyla úplně z Prahy jsem se nikdy moc necítila součástí kolektivu. Taky jsem úplně nepotřebovala trávit večery po hospodách a večírcích. Vždycky mi to přišlo jako ztráta času. V tom jsem asi po tátovi. Samozřejmě proběhla první velká láska, zlomené srdce, drama, atd. To k tomu věku a umělecky založeným duším zkrátka patří. 

Poté jsem odjela do Kanady, kde jsem chvíli pracovala v marketingu, abych si otevřela obzory a naučila se tomu, jak to ve světě chodí, po návratu jsem hlídala děti kamarádkám mé sestry a připravovala se na příjímačky na VŠUP (Umprum), kam jsem se nedostala hned po škole. Tam jsem se dostala, i když šance byly opět malé. K tomu jsem začala pracovat, protože bez peněz to zkrátka nejde. Rozvod rodičů, zase lásky, zase zlomená srdce, ztráta nejlepšího kamaráda, nová láska, nové bydlení, nová práce nový život. Všichni to máte určitě podobně. 

 Vždy jsem tak nějak životem proplouvala, lidi do něj vstupovali a zase odcházeli, stejně tak příležitosti. Některé byly špatné, jiné skvělé. Já ale pochopila jedno, a to že v životě je všechno, ale naprosto všechno, jenom čistě na vás. Potkáte idioty a někdy budete tím idiotem vy. Musíte mít svůj život pevně ve svých rukou a za své chyby nesmíte nikdy obviňovat nikoho jiného. Když budete dole, řekněte si, že budete lepší, že se nahoru dostanete zase sami. Nikdo vás nemůže udělat úspěšným, jen vy sami. A nikdy nelitujte žádné zkušenosti, protože ty z vás dělají to, co jste. Buďte sami sebou a sami za sebe. Jen tak budete skutečně šťastní. 

 A nezapomeňte na poslední věc, v životě mi to extrémně pomohlo. Neustále se učte novým věcem. Nejen, že to pomůže rozšířit vaše obzory a možná i zvýšit IQ, zkušenosti se cení víc jak kontakty. Poznávejte nové chutě, místa, zážitky, čtěte, cvičte, najděte si nové hobby. Nikdy nevíte, kam až vás dostane. 

Tak to je moje 27 let moudrosti. 

A nebojte, za 14 dní mi ten zub moudrosti vytrhnou a budeme zase tam, kde jsme byli. 

Vaše Terka!

 

SS 17 Moji oblíbenci sezóny od A do Z - A

Tereza Šťastná

Když hledám nějakou inspiraci na styling nabob šití, můj proves obvykle zahrnuje listování tím, co se odehrálo na světových týdnech módy. Nejen, že je to skvělý zdroj inspirace, ale můžete se dokonce přiučit novým technikám jako barvení látek nebo práce s nimi.

 Jenom bych ráda upozornila na to, že všechny uvedené kolekce zmiňuji na základě svého názoru. Rozhodně nejsem profesionál, abych mohla hodnotit kvalitu a diva kritiku. Všechno je zkrátka o mém osobním vkusu a stylu. 

A.L.C.

 
 
 
 
 
 
 

Moje Lednová Challenge

Tereza Šťastná

 Nevím, jak vy, ale já mám v lednu vždycky pocit, že můj dům potřebuje vyčistit. Nemyslím doslovně vydrhnout, i když to by se také hodilo, ale ráda bych začala rok tak nějak čistěji. Aby moje myšlenky mohly volně proudit a ne abych byla sužována množstvím věcí, které se v mém domě nahromadily. 

  Asi dva měsíce zpátky jsem začala poslouchat výborný podcast The Minimalists, který se věnuje minimalismu, jak už koneckonců název vypovídá. Jenže minimalismu jako stylu života a ne bílému profilu na instagramu, a tak pánové Joshua a Ryan řeší, jak si zjednodušit život a prostředí ve kterém žijeme, abychom uvolnili prostor pro zážitky a svůj život. 

Dost často zmiňují něco, co se jmenuje "30-day game" a je to metoda, jak si vyčistit domov od zbytečností. Jedná se o to, že se každý den zbavíte věcí, které nepotřebujete. První den jedné, druhý den dvou, třetí tří atd.. Metoda úklidu je to skvělá nicméně nejsem si jistá, jestli bych zvládla vyhodit 31 věcí za den. Trochu si tu výzvu upravím a po celý leden každý den vyhodím jednu věc. Samozřejmě ne tak, že bych každý den vyhodila jeden papírek nebo krabičku, ale budu to brát jako celek. 

No, já vím, že nezačínám přesně 1., ale důležité je začít. Ráda bych se ale s Vámi o vyhozené věci podělila, proto mě nezapomeňte sledovat na instagramu, protože každou věc, kterou vyhazuji, ukážu ve svým Instagram Stories. A pokud o něco budete mít zájem, tak mi tam nechte zprávu a nějak se domluvíme. 

A ještě jedna věc. Kdo do toho jde se mnou? 

Tereza