Contact Us

Use the form on the right to contact us.

You can edit the text in this area, and change where the contact form on the right submits to, by entering edit mode using the modes on the bottom right. 


Prague

Dog & Pineapple is a fresh new lifestyle blog from the downtown of Prague. You can find personal articles about inspiring people, healthy living, fitness, beauty and fashion. 

CZ-blog

Proč jsem vyměnila šatník za zahradu

Tereza Šťastná

 Všichni, kdo mě znáte, víte, že miluju módu. Sleduji přehlídky z fashion weeků po celém světě, pravidelně sleduji velké módní osobnosti, zajímám se o nové talenty, názory, materiály. A ano, ačkoliv jsem nikdy nebyla přímou součástí tohoto světa, byla jsem do něj částečně zatažená, stejně tak jako umělecký svět, ze kterého jsem tak nějak do společnosti vzešla. A ačkoliv to bylo fajn, setkávat se a přátelit se se všemi těmito zajímavými lidmi, zjistila jsem, že ve skutečnosti místo rozvoje mé kreativity ji akorát blokují a já se soustředím na ně, místo na sebe. 

  A tak jsem na začátku tohoto roku udělala velmi zásadní rozhodnutí. Dělat to, co dělá dobře mně a co mě ve skutečnosti nabíjí a inspiruje. 

Zatímco procházka v muzeu, galerii nebo třeba jen Pařížskou ulicí je velmi inspirativní, není to něco, co bych chtěla dělat na pravidelné bázi. Já se vždy nejlépe cítila v přírodě, kde má člověk stále možnost se propojit se svými kořeny. 

Myslím, že už začínám být totiž přesycená všim, co se děje. Štve mě politická situace, štve mě, že na mě na internetu i z televize křičí reklamy, reklama je v knihách, venku kam se podívám. A proto potřebuji být někde, kde mohu něco budovat a zároveň do toho vynaložit veškerou energii.

Potřebuju zkrátka někam, kde můžu vydechnout.

Knihy, které si v roce 2018 musíte přečíst

Tereza Šťastná

Přiznám se, že velmi ráda čtu. Je to pro mě takový rituál odprostění se od digitálního světa, ve kterém jsem přes den v práci. Jen bohužel nejsem úplně ten typ, který by byl schopný přelouskat knihu během tří dní, protože zkrátka ten čas na to nemám a zárověň u knihy nevydržím déle než hodinu. A můj oblíbený žánr? Většinou knihy napsané lidmi, které já obdivuji, v angličtině bývají zařazené v žánru non-fiction, v češtině je trochu složitější, protože to někdy je biografie, komedie nebo třeba osobní rozvoj. No určitě vám napovím, když zmíním své oblíbené autorky - Chelsea Handler a Ellen DeGeneres. Obě mohu doporučit, protože u jejich knih se opravdu nasmějete a je to ten nejlehčí oddych. 

 Poslední dobou, ale hodně čtu o módním průmyslu a knihy od žen, od kterých se mohu něčemu přiučit. Asi všichni jste četli knihu Girlboss od Sofie Amoruso, že? Na svém příběhu skvěle ukázala, jak se člověk může opravdu vypracovat vysoko, když bude mít dávku odvahy a trochu i drzosti. A ačkoliv je pro mě téma byznysu velmi zajímavé, začala jsem se spíš pohybovat směrem ke knihám o módě a životnímu stylu. A tady jsou moje tipy: 

2017 christmas-2.jpg

Životní styl

How to Be Parisian Wherever You Are (Jak se stát pařížankou)

Je to skvělá humorná kniha, která Vám dá nadhled nad problémy s muži a ukáže Vám, jak být vždy nad věcí. Jinak to shrnout opravdu nejde. Pařížanky se totiž vlastně vůbec neřeší, alespoň na veřejnosti se to tak zdá, ale doma se řeší až příliš. Určitě mi tato knížka ale naservírovala pár rad s humorem. 

Móda

Love × Style × Life

Nádherně zpracovaná kniha od mé nejoblíbenější "blogerky" Garance Doré. Schválně dávám slovo blogerka do uvozovek, protože ona vlastně už blog příliš netvoří. Stala se z ní osobnost, která spolu se svým týmem vytváří skvělý obsah - ať už posloucháte její podcast nebo čtete Atelier Doré. Je to velmi talentovaná fotografka/ilustrátorka, která se dostala do módního světa a já velmi obdivuji její přízemnost a vytříbený styl, který se neřídí podle trendů. Ukazuje, že svět módy je sice fajn, ale stejně je to celé o vás a vašem přístupu k odívání se. Pokud totiž najdete svůj styl, budete vždy vypadat skvěle. Garance dává tipy na to, jak svůj styl najít, jak nakupovat, jak přemýšlet trochu udržitelně - byť ne moc. Knihu zatím terpve čtu, ale i po první polovině ji mohu všem jen doporučit. 

Jídlo

Cravings

Také jste takoví fanoušci Chrissy Teigen jako já? Podle mě je to totiž skvělá máma a milující žena, přitom je velmi moderní krásná žena, která má smysl pro humor. 

No a světe div se, tato modelka k tomu všemu skvěle vaří! Upřímně jsem si myslela, že její kuchařka bude plná zdravých receptů se surovinami jako kadeřávek, quinoa, řepa a tak. Ne! Její kuchařka je plná dokonalých receptů, které jsou většinou spojením thajské kuchyně její maminky a americké kuchyně, kterou vařil tatínek. A je to skvělé a pěkně pikantní. 

Najdete tam thajské recepty, saláty, burgery a steaky, pěčenou zeleninu i zapečené těstoviny. Plus pár vtipných příběhů. 

Udržitelná móda

Dress [With] Sense

Toto je aktuálně kniha, která je takovou mojí biblí udržitelné módy. Je tam spousta informací díky kterým si uvědomíte, jak je vlastně jednoduché změnit svůj přístup k odívání. Obsahuje také rozhovory se zajímavými osobnostmi z módní branže, které se začaly věnovat udržitelnosti. 

 

Mé ohlédnutí za rokem 2017

Tereza Šťastná

První týden nového roku je za mnou a já mám konečně jasno v čem chci aby byl rok 2018 jiný a zároveň mám i chvilku na to, reflektovat, co mi uštědřil rok předešlý. 

Když se ohlédnu zpět do doby přesně před rokem, vybavuju s jakou nejistotou jsem do něj vstupovala. Koncem ledna jsem měla přijít o jednu spolupráci, která měla podstatný finanční podíl v mé obživě. A když mi před svátky oznámili, že spolupráci ukončí již od začátku ledna, byla jsem strašně nervózní, jak to se mnou v roce 2017 po finanční stránce vlastně bude. K tomu se přidal druhý klient, který získal dojem, že online marketing v dnešní době nepotřebuje, čímž mi moc klidu nepřidal. Do toho má nejlepší kamarádka porodila dítě a já věděla, že už nebude prostor pro přátelství, tak jak do té doby bylo a tušila jsem v kostech, že ten rok bude přelomový z více ohledů. 

 Ale jak už tomu tak bývá, když skončí jedna příležitost, objeví se někde druhá a stalo se. Objevila se jedna malá práce, která mě ve výsledku stála nejen čas, tak i horší ohodnocení a co je na tom úplně nejhorší, mé přátelství . Rozhodla jsem se, že už nechci být freelancer, který se živí prací s vícero klienty, protože je to moc úsilí a menší klienti většinou nechápou, jaký význam pro ně mé služby mohou mít. Ukončila jsem i tak svou práci, ve které jsem stejně neměla vidinu žádného posunu a můj osobní rozvoj byl v seznamu mého nadřízeného na posledním místě. Nebyl prostor pro kreativitu ani důvěra v mé projekty, a když mi přistála zajímavá nabídka od jedné headhunterky, neváhala jsem a zapojila se do výběrového řízení na dodavatele služeb pro HR oddělení ve ŠKODA AUTO. A vyhrála. Opustila jsem tak starou práci a vydala se vstříc osobnímu rozvoji. 

Potkala jsem partu skvělých lidí, získala skutečně dobré vedení, které mi důvěřuje a podporuje můj rozvoj, spolupracuji se skvělou agenturou a spousta věcí se mi konečně srovnala v hlavě. Ano mám možná míň času na své osobní nápady, na blog a na to být kreativní, ale jsem ve fázi života, kdy jsem orpavdu šťastná s tím, jak věci jsou. 

Dokonce i s kamarádkou jsme na cestě k obnově přátelství. Všechno si zkrátka sedá a to co ne, to je stejně jen v hlavě. Člověk má totiž život podle svého přístupu k němu. Celý život je jen a jen o vás a vaší hlavě. Pokud se stane něco, z čeho jste nešťastní, začněte od sebe. Přemýšlejte, jak se k problému můžete postavit. Každá tragédie, kterou jsem si v životě prošla mě posunula dál a já jsem za ty zkušenosti vděčná. 

Zkuste takhle k tomu roku 2018 přistupovat. Přeji spousty úspěchů! 

Vaše, 

Tereza 

Svátky

Tereza Šťastná

Tak jak jste si užili svátky? 

Já jsem se rozhodla si v jejich průběhu odpočinout jak po fyzické, tak po psychické stránce. Předvánoční shon totiž u mě byl letos extrémní vzhledem k tomu, že jsem musela dodělat jeden náročný projekt v práci a připravit svůj domov na oslavu s rodinou. Letos jsme se totiž rozhodli slavit u nás doma, alespoň jednu část, tu s tátou. 

IMG_0560.JPG

Projekt v práci jsem dotáhla do potřebné podoby, 21. a 22. nakoupila dárky, a 23. už chystala spolu s rodinou naši první "štědrovečerní" hostinu. Díky tomu, že jsme byli v Praze, s námi mohl oslavovat i Sasho a naši dva psi. 

Druhý den jsme se sestrou jely do Pradubic, oslavit Vánoce s mamkou a následně s širší rodinou. Pro mě jsou Vánoce mix nálad a úplně mi to nedělá dobře. V naší rodině jsou tací, pro něž Vánoce s rodinou znamená utrpení a já se přiznám, že ta toxická atmosféra mi osobně vadí. Při Vánocích s rodinou není vždy všechno růžové, ale je to přeci čas lásky a odpouštění, tak nevím, proč bychom si to všichni navzájem měli dělat ještě horší, když bychom se měli všchni snažit spolu vycházet. 

Navzdory tomu všemu pro mě ale Vánoce byly vlastně docela příjemné. Bylo hezké se sejít u stolu, povečeřet společně, což se nám za celý rok nepodaří, dát si trochu té radosti a dokonce se mi letos podařilo splnit mamce její dlouholetý sen. 

IMG_0559.JPG

Na 2. boží hod mě bohužel skolila chřipka a já byla tři dny neschopná ničeho, tak mám pocit, že jsem si toho volna neužila tolik, jak jsem mohla, ale to se bohužel stává. 

No a pokud by Vás zajímalo, co mi Ježíšek nadělil, tak jsem toho dostala spoustu. Letos byl ježíšek opravdu krásný. Pod stromečkem na mě čekal nový telefon, krásné naušničky, výborné knížky, krásně voňavé svíčky a spousta kosmetiky do koupele. Postupně se o to s vámi podělím. 

No a jak jste oslavili svátky vy? Co pěkného jste dostali? A především, jak vnímáte svátky s rodinou vy? Dejte mi vědět.

Pa T. 

 

IMG_0554.JPG

Mýty o udržitelné módě

Tereza Šťastná

Nedávno jsem vedla rozhovor s jednou známou ohledně udržitelné módy. 

Říkala, že by si strašně ráda vybudovala udržitelný šatník, ale že to stojí hodně peněz a proto ho ještě nemá. 

Toto je velmi častý omyl, se kterým se setkávám téměř pokaždé, když někomu řeknu, že se o udržitelnou módu zajímám. Další argument, proč se někdo o udržitelnou módu nezajímá je, že je to stejně všechno šité na jednom místě, případně občas slýchávám, že stejně jako jeden člověk nic nezmůžu. 

Pojďme se tedy na tyto mýty podívat pod pokličkou.

Udržitelný šatník znamená vlastnit drahé, ale kvalitní kousky.

Ano, je pravda, že se říká, že člověk by měl do svého šatníku dostat kvalitu, kterou módní řetězce zkrátka nemohou poskytnout. Udržitelná móda je ale především životní filozofie díky které člověk nakupuje s rozvahou a uvědoměním na základě potřeby, zajímá se o to, odkud jeho oděv pochází, zároveň se stará o oblečení, které doma již má, aby jeho životnost byla co nejdelší a pokud chce něco vyřadit, recykluje ho, ať už prodejem, darováním a nebo jiným využitím. 

Rozhodně tedy prvním krokem není vyhodit vše, co má člověk doma a nakoupit si nové "lepší" a "zodpovědnější" kousky, ale naopak zhodnotit stav oblečení, které už má a přehodnotit své nákupní zvyky. 

Vše je šité v jedné fabrice

Velká většina značek skutečně šije u jednoho dodavatele kdesi v bangladéži či někde jinde. Proto je důležité se zajímat o to, odkud oblečení pochází, pozorně si číst cedulky na vnitřní straně oděvu, ale pozor. I ty mohou mýlit. Některé firmy předvyrobí zboží jinde a pak ho zkompletuje v nějaké "lepší" zemi, protože to může velmi dobře ovlivnit cenu. To platí především u bot a kabelek. Zde platí pravidlo, číst, zajímat se a vyptávat se. 

Popř. zkuste nakupovat lokálně. I zde v ČR se začíná objevovat spousta firem, které oživují oděvní průmysl a ty, které tu jsou již dlouhodobě a na které jsme zanevřeli kvůli jejich neschopnosti držet krok s aktuálními trendy, také představují nové, zajímavé kolekce. 

Jednou z takových firem je třeba moje oblíbená zlínská obuvnická značka Vasky. 

sustain-9.jpg

Udržitelná móda není hezká

Může se to tak pozdávat neboť většina značek, které se udržitelnou módou zabývají, vytváří své kolekce tak, aby byly nadčasové. Proto v jejich kolekcích většinou nenajdete nejnovější výstřelky, jako v řetězcích. Jenže tyto trendy kousky kolikrát nemají dlouhou životnost, protože cílem velkých značek je prodávat co největší objem oblečení v co možná nejkratším čase. A odtud pramení naše neustálá potřeba si pořizovat něco nového a zároveň se zbavovat již nemoderního. 

Jakmile ale přehodnotíte svůj přístup, zjistíte, že základ každého šatníku je stejný. A právě tyto nadčasové kousky se rozhodně vyplatí pořídit z dobrých a ověřených zdrojů. 

Už nikdy nesmím nakupovat u řetězců

Nikdo vám nenakazuje, kde byste měli nebo neměli nakupovat své oblečení. Pokud objevíte něco, co vám padne a co vám udělá neskutečnou radost a především, co unosíte, tak si to klidně kupte. Pokud si totiž budete odpírat něco čistě z principu, moc dlouho vás tenhle zodpovědnější životní styl bavit nebude. 

Zkuste spíš přehodnotit své nákupní zvyky. Do obchodu se vydejte jen v případě, že něco skutečně potřebujete a ne za terapií ze špatného dne. Zhodnoťte, jestli je kousek kvalitně zpracovaný a zda-li vám nějakou dobu vydrží. Pamatujte i na hodnotu cost-per-wear a nekupujte něco, co je sice levné, ale ve skutečnosti si to obléknete třikrát. 

Musím nakupovat pouze přírodní materiály

Přírodní vlákna dýchají a jsou příjemná na pokožku. Jenže to ještě neznamená, že nejsou přítěží pro naši planetu. Všechno má své klady a zápory a neexistuje jasné pravidlo, co je dobře a co špatně.

Taková bavlna je asi nejlepší volba, jenže i při jejím pěstování se spotřebuje velké množství vody a pesticidy asi ani netřeba zmiňovat. Další otázkou jsou producenti bavlny. Jak už asi víte, módní průmysl je druhý největší tahoun světové ekonomiky. A rozhodně to je tvrdý byznys. V médiích také proběhla zpráva, že ISIS vlastní bavlníková pole v Sýrii a že nákupem bavlny tak podporujete terorismus. Nechci zde zarytě tvrdit, že tomu tak je. Jen chci abyste se zamysleli nad tím, že všechno odněkud pochází. 

Další přírodní materiály jsou třeba viskóza, což je vlastně chemicky zpracovaná bavlna, stejně tak lyocell, který je viskóza, ale z bambusu. Při tomto chemickém procesu se do přírody dostává velké množství chemikálií a i když třeba speciálně lyocell je propagován jako udržitelný, je na tom vlastně stejně špatně jako vše ostatní. 

A umělá vlákna dnes zase na druhou stranu bývají vyrobená z recyklovaných pet lahví a jejich výroba není příliš složitý proces. 

Takže si vlastně nevyberete a opět se vracíme k tomu, že je třeba se zajímat o to, odkud co pochází. 

Celý proces budování udržitelného šatníku je tedy stejně jen a jen o zapojení hlavy do celého procesu a ukončení emočního nakupování. 

Napadají vás nějaké další mýty či výmluvy, kterými se lidé ohánějí? Napište mi je do komentářů. A pokud vám toto téma připadá důležité, nezapomeňte tento článek sdílet s ostatními. 

 

 

Stěhování

Tereza Šťastná

A je to tu, po roce rozvažování jsme se konečně odhodlali odstěhovat do většího bytu. 

Se vši upřímností musím říct, že byt, ve kterém žijeme aktuálně je větší než byt ve kterém jsem vyrostla a to tu žijeme v podstatě jen my dva a psi, ale dost často máme návštěvy, naše podnikání a aktivity si také uzmuly dost podstatnou část našeho prostoru, že jsme už takhle nemohli dál. 

Já si polepším, protože moje pracovna bude mít okna s parapety, která směřují na jih, takže vlastně můžu rozšířit svou truhlíkovou zahradu a světlo tam bude lepší pro všelijaké focení a natáčení. Zároveň už nebude muset sloužit jako pokoj pro hosty a já tak získám víc prostoru. 

Sasho bude mít svou pracovnu / pokoj pro hosty, protože pracovnu až do takové míry jako já, nevyužívá, spíš ji potřebuje pro skladování věcí a sušení povlečení. 

Na co se ale extrémně těším je galerie. Ano, budeme mít obývací prostor s galerií, což bude nádhera, byt je totiž mezonet. Zatím jsme se rozhodli, že galerie bude taková chill out / skladovací zóna. Je tam pár chytrých skrýší na vysavač, spižírnu a tak. Btw, kam dáváte vysavač vy? Já tenhle problém nikdy moc nedokázala vyřešit. 

Aby té rozmazlenosti nebylo málo, těšíme se na dvě velké koupelny, jedna s vanou / vířívkou, druhá se sprchovým koutem. Takže mám tu možnost se naložit po práci do vany se sklenkou vína. Plus já si konečně můžu užít svých šumivek do koupele. 

Já vím, zní to všechno strašně snobsky a uznávám, že je to trochu víc než by nám stačilo, ale zase na druhou stranu, život je krátký, a když žijete s balkáncem, tak ten prostor kolem sebe rozhodně potřebujete. Navíc, větší byt = víc uklízení, rozhodně to tedy nebude všechno tak růžové. 

No a protože nový byt je také příležitost pro změnu interiéru, zde máte pro představu mojí inspiraci, veškeré fotky jsou z mého Pinterestu a původní zdroje tak najdete tam. 

 

 

Moje léto

Tereza Šťastná

Jaké to je, když se vám v horizontu pár dní změní životní režim? Vyčerpávající a zároveň napínavé. Musíte se asi divit o čem je řeč, co? 

Nemyslete si, že jsem se na vás s články vykašlala, jen jsem před téměř dvěma měsíci udělala krok do neznáma a od té chvíle to byla opravdu jízda! Změnila jsem totiž práci. 

 Posledních několik let jsem fungovala v takovém velmi uvolněném režimu, po kterém jistě touží spousta z vás. Měla jsem práci z domova, neboť jsem živnostník a vedla si svůj denní režim docela podle sebe. Ráno jsem vstala s klidem, vyvenčila psy, udělala si snídani a pustila se do práce, kterou jsem si i tak šéfovala podle potřeb mých klientů a vlastních projektů, včetně blogu. Jenže takový pracovní den se mi nakonec protáhl až do nějakých 7 či 8 hodin večer a já měla z celého dne absolutní nic. A ještě jsem k tomu byla neustále zavřená doma. 

Umíte si tipnout kolik kroků jsem z těch doporučených 10 000 denně nachodila? Stěží 2 000. A tak jsem pracovala 10 i více hodin denně s nachozenými pár kroky a kynula si tak ve své bublině. 

Řekla jsem si, že potřebuju změnu a začala jsem se poohlížet po něčem novém. Shodou okolností mě oslovila jedna milá headhunterka s nabídkou řízení projektu pro jednu z největších českých společností. Nejdřív jsem se trochu cukala, protože tato práce zahrnuje dojíždění. Čím víc jsem ale o nabídce věděla, tím víc jsem byla přesvědčená, že je to náhoda, která se měla prostě stát. 

 Je to výzva do které postupně vplouvám poslední dobou. Místo vstávání v 8 ráno musím vstávat v 5:30. Pak mě čeká cesta autem a já jsem teprve vyplašený začínající řidič, takže je to velké drama, následuje den plný nových věcí, které se musím naučit. Cesta zpět do Prahy a obstarání domácnosti. Tak vypadá můj nový celý den. Pro vás je to možná rutina, pro mě krok dál v životě, ačkoliv ostatní to mohou považovat za krok zpět. Každý touží po nezávislosti, ale já toužím po výzvě, která s sebou nese režim. Abyste věděli, tak denní počet kroků jsem téměř ztrojnásobila, začala jsem jíst pravidelně a zhubla tak 3 kila, po příjezdu domů mě nečeká další práce, ale mohu večer věnovat cvičení, šití, odpočinku. A navíc se aspoň naučím konečně řídit. 

 Nebudu vám vyprávět, že všechny tyto velké změny jsou stres a zátěž a že já jsem z toho poslední týdny velmi unavená. Ale konečně jsem šťastná, že mohu pracovat na věcech, které mají smysl a že mohu něco ovlivnit. Tak se na mě nezlobte, že tu je méně článků, ale až si trochu zvyknu, bude jich tu víc. 

NARS začíná testovat na zvířatech

Tereza Šťastná

Jsem zklamaná! 

Neustále žiji s pocitem, že v dnešní době značky od testování na zvířatech ustupují, ale opak se zdá být pravdou. 

Když jsem v nedávné době pátrala po make-upu, který by vyhovoval všem mým požadavkům a zároveň by nebyl testovaný na zvířatech, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Nakonec jsem se rozhodovala mezi dvěma favority a to Smashbox Camera Ready BB krémem (Douglas) a NARS All Day Luminous Weightless Foundation (Sephora). Vyhrál Smashbox a dnes jsem tomu skutečně ráda. 

NARS totiž včera oznámil na svém Instagramovém účtu, že se rozhodl vstoupit na čínský trh, kde je testování na zvířatech vyžadováno zákonem. V jejich dlouhé zprávě sdělují, jak se staví proti testování, že souhlasí s tím, že testování na zvířatech je v dnešní době přežitkem a že jejich společnost na zvířatech netestuje, až na případy, kdy je testování vyžádováno zákony. Což je právě v Číně. NARS sděluje, že bude nadále podporovat boj proti testování, což se mně osobně zdá v této situaci jako PR strategie více, než skutečný zájem bojovat. 

Zmínila jsem to tu již dříve v článku o kosmetice, která je na zvířatech testovaná. Prodej kosmetiky v Číně i za cenu testování já osobně jako podporu testování vnímám. Naopak mám velký respekt pro značky, které se právě z tohoto důvodu čínskému trhu vyhýbají. Společnost, která totiž na zvířatech testuje byť jen z 1%, pro mě osobně pořád testuje a neměla by tvrdit, že je proti. Z vyjádření NARS se také dá pochopit, že na tento trh vstupují, aby proti tomuto nesmyslnému zákonu mohli bojovat. Je to mimochodem to samé, co mi na Instagramu napsali z Khiel's. Upřímně? Je to naprostý korporátní nesmysl, který popírá logiku a nikdo, kdo umí svůj mozek používat, na to přeci nemůže skočit. 

Okamžiky jako jsou tyto mě skutečně utvrzují v mém přesvědčení, že je opravdu třeba se zajímat o politiku značek, jejichž zboží kupujeme, máme v plánu kupovat nebo jsme v minulosti nakoupili. A naše rozhodnutí o dalším nákupu založit na tom, co se slučuje s našimi hodnotami, každý ať si nastaví jakékoliv jsou jemu vlastní. Někdo z vás může být s prodejem v Číně v pohodě. Já vím, že jsem s vědomím nakupováním značek, které za cenu zisku potopí své původní hodnoty, jako je právě NARS, skončila. 

Když nepadne střih

Tereza Šťastná

Proč se tu poslední dobou neobjevil žádný kousek, který jsem si ušila? Jak ráda bych vám odpověděla něčím sofistikovanějším než že jsem zkrátka poslední dvě věci naprosto posrala.

 Ono se řekne, že když někdo umí šít, tak si dokáže vše upravit namíru. Já jsem pravý opak. Zvládnu něco ušít podle střihu, ale jakmile mám do střihu zasáhnout, tak jsem absolutní nula. Fakt. 

Když máte tak atypickou postavu jako já, perfektně padnoucí oblečení se těžce hledá, natož šije. Speciálně pokud jste samouk a veškeré své znalosti máte z Burda tutoriálů a internetu. Kdykoliv se změřím, tak moje míry vycházejí na 3 různé velikosti, no a trefujte se do toho. V zimě jsem si šila tepláky - ty první byly moc velké, ačkoliv jsem vybrala velikost v tabulce přesně podle svých měření, na druhých jsem zvolila špatnou gumu v pase a až třetí se mi povedly.

Další výtvor měly být volánkové šaty z toho úžasného hedvábí s bavlnou v růžové, co jsem sehnala v akci. Dala jsem si na nich skutečně záležet a krásně je vypodšívkovala, všechny švy byly krásné a jednotné, volán zapošitý v ruce no zkrátka vysoká krejčovina v podání samouka. Jenže? Po ušití jsem šaty oblékla a jejda. Jsou mi tak veliké, že vypadají jako ošklivý kus růžového hadru. 

Vzhledem ke křehkosti té látky a té precizní práci s podšívkou bohužel párání nepřipadá v úvahu. Co teď? 

Další pokus o spotřebu téhle látky bylo jednoduché tílko s véčkovým výstřihem a romantickými špagetovými ramínky. Zvolila jsem dokonce stejnou velikost jako u volánkových šatů, takže ačkoliv to není volný střih, určitě mi padne. Jo, to byste se divili. Těsně před koncem jsem si top oblékla a celý ten top chudák obepíná můj hrudník tak pevně, že nošení bude muset počkat. 

Jsem samozřejmě celá nešťastná, že zatím ani jeden ze svých letních modelů nemůžu nosit a snad mám poučení pro příště. Jen kdyby mi ty šaty nepřidávaly dalších 8 kilo navíc... 

Co s víkendem?

Tereza Šťastná

Poslední dobou se snažím o víkendu moc nepracovat a naopak se dostat ven a vidět něco zajímavého. Když totiž pracujete z domova, málokdy se dostanete ven takže si člověk připadá takový otupělý. No a co s víkendem, který budete trávit v Praze? 

1. Avon Pochod

Tuto sobotu proběhne další ročník Avon Pochodu a já ho půjdu poprvé jako součást Cosmo týmu. Je to skvělá příležitost se projít centrem města, dopřát si trochu pohybu, poznat nové lidi a ještě podpořit dobrou věc. Mottem letošního ročníku je #neřeš, a proto nic neřešte a prostě doražte! Můžeme se tam potkat. 

Mrkněte na pozvánku našeho Cosmobloggers týmu: 

 

 

2.  Retro výstava v Národním Muzeu

Tahle výstava už měla být ukončená, nicméně pro velký zájem byla prodloužena do konce července a já musím říct, že opravdu stojí za to, speciálně pokud milujete módu. Výstava mapuje styly 20. století a jejich vliv na současnou módu. Můžete se pokochat technikou i materiály a inspirovat se tak při refreshi svého šatníku, ať už si ho ušijete sami nebo ne. 

3. Opalovačka na Ladronce

 Poslední dobou miluju vyrazit na Ladronku s dekou a načerpat trochu toho vitamínu D. Je to totiž místo, kam lidé chodí bruslit, běhat a všelijak se aktivně vybít, ale opalujících a piknikářů je tam poměrně málo, takže je tam i relativní klid a soukromí. Jen pozor, pokud chcete být i ve stínu, nelehejte si ve stromořadí u parkoviště, protože to tam zrovna moc nevoní. Spíš svou deku rozhoďte až za běžeckou stezkou na stráni. 

4. Víkendové snídaně

 Já se každý víkend snažím dopřát si poklidnou snídani s kávou, bagelem a knížkou. Je to takový můj rituál, kdy mohu skutečně dohánět svoji četbu a poslední dobou se mi díky tomu daří číst víc a víc. Můžete mě tak potkat obvykle na zahrádce Starbucks na Andělu, kde popíjím svůj Cold Brew a listuji knihou, aktuálně je to Sarajevská princezna. Moc doporučuji. 

IMG_8498.JPG

Ikony stylu: Josie Packard - Twin Peaks

Tereza Šťastná

Na tuto historickou událost jsem čekala několik let. Seriál Twin Peaks se po 25ti letech vrací na obrazovky spolu s velkou částí původního obsazení. Já se rozhodně nemůžu dočkat a při té příležitosti jsem se rozhodla vypíchnout svou módní ikonu, i když se jedná o fiktivní postavu, Josie Packard, kterou hrála Joan Chen. 

Josie pro mě mezi postavami vynikala nejen charakterem, ale také stylem. Byla krásná, tajemná a její povaha se měnila epizodu po epizodě. Jednu chvíli vypadala jako perfektní zločinec, kterého by nikdo z ničeho nepodezříval a jinou zase zranitelná dívka. 

Tato osobnost se odráží i v jejím stylu, kdy je sama jednou z nejvíce svůdných postav, přestože působí tak trochu jako Tomboy, její sexappeal z ní přímo čiší. Je to žena, která se odrazila ode dna a převzala naprostou kontrolu nad svým tělem a je si velmi vědomá své síly, kterou umí skvěle využít ve svůj prospěch a přesně tak si hraje i s divákem. 

Co se týče stylu, tak se od ostatních postav trochu odlišuje. Zatímco na ostatních můžeme vidět nepřeberné kombinace svetrů a sukní, Josie můžeme dost často vidět v kalhotách a šatech, případně v hříšném negližé či saténovém županu. 

Svému krátkému sestřihu zase dodává smysluplnosti jednoduchým make-upem. Téměř vždy ji můžeme vidět s karmínově červenými rty a zlatými očními stíny, nic víc nic míň. Ve výsledku je její postava ale dokonalost sama. 

Josie Packard jako módní inspirace

 

Co se stalo s mojí rukou?

Tereza Šťastná

Postovala jsem fotky a Instastories, ale vlastně jsem nikomu nevysvětlila, co se stalo. A protože je takové mini 4-týdenní výročí od téhle nešťastné události. 

Velikonoce jsme se rozhodli oslavit celá rodina pohromadě na naší chalupě na Vysočině, což zahrnovalo i Sashu a naše psy. Vzhledem k tomu, že v minulosti mezi našimi zabijáky a mamčiným psem proběhly nějaké konflikty, byla jsem dost nervózní, ale nechala jsem se přemluvit tím, že je na té velké zahradě ohlídáme. 

Když jsme v pátek večer dorazili, pustili jsme naší dvojici na zahradu, potom z baráku vypustili Charlieho (Westík - pes mojí mamky), zatímco táta si užíval golfu při západu sluníčka. V průběhu 10 minut ale proběhlo pár menších konfliktů a my se Sashou se rozhodli psy oddělit. Naštěstí máme dvě zahrady oddělené plotem, takže Yoda s Fionou byli zavření v jedné zahradě, zatímco Charlie v druhé. Bylo ještě třeba vyřešit díry v plotě, protože Charlie je známý mistr úniku, který je schopný vyrazit laťku dřevěného plotu, jen aby mohl zkouknout místní feny. Nějakým způsobem jsme tu největší díru zavřeli a mohl být klid. Já si hrála s naší dvojicí a Sasho s Charliem - asi minutu. Mistr úniku ale po minutě začal hledat způsob jak se za námi dostat a to se mu povedlo. Ve vteřině se vrhnul na Yodu a začal jejich boj na život a na smrt. 

Nebudu vám povídat, že sice jsme výcvikem prošli, ale rozhodně nejsem zkušený kynolog a tuhle situaci jsem nedokázala vyřešit jinak, než se je snažit od sebe odtrhnout. Už jste někdy zkoušeli na každé ruce udržet 10ti kilového běsnícího psa? Samozřejmě se vysmekli a zuřivě po sobě lapali a já se je snažila zastavit, zatímco Sasho se pokoušel otevřít rezavou bránu a dostat se k nám. No až se ti dva zuřiví kohouti zakousli do mé ruky. Jeden do palcového svalu a druhý do prstu jako takového a oba začli trhat. Za pár vteřin se k nám konečně Sasho dostal a dokázal ty dva běsnící idioty od sebe odtrhnout a v tom okamžiku jsem si všimla, že to pokousání je vlastně opravdu pokousání skrz kůži a že mám vlastně nejen pár děr od zubů, ale pěkně roztrhanou kůži a svaly a z těch několika ran mi doslova teče proudem krev.  

Zní to zdlouhavě, ale tohle všechno se stalo podle mého názoru tak pod minutu maximálně dvě. Sasho zavřel psy, na mě šla slabost, šli jsme do koupelny tu ránu opláchnout a pan doktor Sasho z ní začal vytahovat westíkovu srst. Samozřejmě jsem se dostala do šoku, takže s tím jak na mě šly mdloby, tak jsem začala opakovat jako zaseklá gramofonová deska, že musíme do nemocnice. Naštěstí jsem se přesvědčila, že můj autopilot funguje správně, protože jediné na co jsem v tu chvíli myslela bylo, že musím ruku zabalit a držet ji ve zvýšené poloze nad úrovní srdce. Sedli jsme do auta a vyrazili směr město, zatímco jsem na telefonu hledala nemocnici. 

S hrůzou jsme zjistili, že v tomto městě žádná nemocnice není a není tam ani lékaře, co by byl v pátek večer ochotný ošetřit úraz, tak jsme museli do nemocnice ve městě o kus dál. 

Dorazili jsme, doběhli do hlavní budovy a já konečně byla v ordinaci pod dohledem sestřičky, která by zasloužila facku za své arogantní chování a doktora, který měl ego, jako kdyby byl tím nejlepším traumatologem v republice. Musela jsem na sál, kde jsem si vyslechla, jak je důležité aby to doktor správně ošetřil a jak právě on je tím pravým, názorně mi také ukázal protažením takové speciální pinzety jak mám 4 díry v ruce skrz naskrz a ránu mi ošetřil. Když jsem poprosila sestřičku, jestli by neošetřila i rány na druhé ruce, poslala mě abych si je v umývárně omyla sama a že to potom postříká peroxidem. Sashu mezitím nazvali exotickým přítelem, což si vysvětluji tím, že je to prostě v zapadákově, ačkoliv se 90% z nich v létě stejně vypraví na balkán k moři. 

Sádra na ránu, antibiotika, klid na lůžku a donést vyšetření od veterináře. Tím se kapitola mého ošetření v této nemocnici uzavřela. Od pondělního rána jsem již byla v péči doktorů v Motole, kteří byli víc než úžasní a věnovali mi skvělou péči! 

No a o 4 týdny později je rána uzavřená, ale ještě daleko od zahojení. Problém je, že ačkoliv šlachy jsou v pořádku, otok na kloubech stále brání pohyblivosti, jizva táhne a sval je zkrácený. Bude to dlouhá rehabilitace. Nervy poškozené být musí, neboť po stranách prstu nemám jemný cit a doufám, že se obnoví a samozřejmě pohyblivost a síla palce je hrozná. Mám takový Barbie palec. 

IMG_8153.JPG
IMG_8154.JPG

Ušijte si SS17 trend - volánky

Tereza Šťastná

Normcoru už pomalu odzvoňuje, minimalismus se stále drží, ale tento rok je oba válcuje maximalismus. Logicky. Všechny blogy tak okupují obrovské zvonové a volánové rukávy, dekonstruované košile, nabírané živůtky. 

No a protože se blíží květen, nejromantičtější měsíc ze všech, tak proč si neušít něco volánkového, co vás bude provázet květnovými randíčky. Tady jsou moje tipy na skvělé volánkové střihy: 

Burda 02/2017 #116

Merricsart.com - Ruffle Sleeve Swing Dress

Sewing Rabbit - One Shoulder Ruffle Blouse

Named - Minya Pelerine Tee

Ralph Pink - Ariani Dress

Style Arc - Giselle Dress

Rok zodpovědného šatníku

Tereza Šťastná

Včera se mnou vyšel krásný rozhovor na Cosmobloggers o udržitelné módě a já si díky tomu uvědomila, že je to už více než rok, co jsem se rozhodla trochu radikálněji změnit svůj přístup k odívání. 

Abyste mi rozumněli, nejchci se profilovat jak nějaký snob udržitelného šatníku, protože zaprvé nepodporuji radikalismus v jakékoliv podobě, zadruhé je v dnešní době založené na konzumentu je téměř nemožné se kompletně vyhranit. Navíc by podle mého názoru byla blbost a alibismus odmítat a bojovat proti jednomu zlu a podporovat, byť nevědomky, druhé. Abych to dovedla trochu do extrému, tak to popíšu takto: aby člověk žil skutečně udržitelným životem, musel by se i tak izolovat od světa, vyrábět si vlastní elektřinu, postavit si dům z vlastních materiálů, tkal si vlastní látky, aby si mohl ušít oblečení atp.. Rozumíte co tím chci říct? Prostě a jednoduše se i mně někdy stane, že potřebuji zajít do obchodu a za ten rok, se mi to párkrát stalo. Ráda bych se s vámi ale podělila o to, co mi tento rok zodpovědného rozhodování v módě dal a vzal. 

1. Zjištění, že mám ve skříni spoustu věcí, které nenosím

Moje rodina mě vždy vedla k tomu, abych se starala o své oblečení, což je skvělé. Na druhou stranu mě ale také vedli k tomu, lpět na věcech, které doma mám a vytvořit si k nim vazbu. A já si v posledním roce uvědomila, jak zásadní problém to je. Mám totiž šatník plný věcí, které mi nepadnou a nebo už o mně nevypovídají a já přesto nemám to srdce se jich vzdát. 

Trochu jsem na tom zapracovala a darovala velké množství věcí, které ležely na dně mých komínků, ty nenositelné jsem zužitkovala na hadry, kterými nyní utírám vše potřebné. 

Když už tedy něco kupuji, chci být na 100% přesvědčená, že to budu nosit. 

2. Uvědomila jsem si, které střihy a které materiály jsou mi pohodlné

Spoustu věcí jsem oblékla jen párkrát, protože se v nich prostě necítím dobře. Možná je to o vzhledu a nelíbí se mi, jak nyní ten daný kousek sedí na mé postavě nebo mě někde škrtí. A jakmile je mi něco skutečně nepohodlné vyhýbám se tomu jako čert kříži a tímpádem to byl zbytečný nákup. Rozhodla jsem se těmto nákupům do budoucna vyhnout. A pravdou je, že vše, co jsem si tento rok koupila jsem na sobě měla minimálně 20x. 

3. Jsou věci, které se nakoupit prostě musí

Ponožky. Opravdu si neumím představit jak je jinak získat než nákupem. Představa mít ponožky po někom mě děsí a zrovna ty si opravdu nedokážu sama ušít. 

Spodní prádlo. Na internetu je spousta střihů a návodů na va-va-voom prádlo a já se chystám je vyzkoušet. Fakt ale je, že v tuto chvíli to neumím a nemám ani čas se to nyní učit, takže jsem odkázána na nákup. 

Džíny. Džíny jsou žrout jehel, kámen pro můj nebohý šicí stroj a technicky náročná záležitost a já rozhodně ještě nejsem na tom správném levelu, abych si na ně troufla. Navíc modrý denim je prostě obarvený denim a všechny ty super efekty vydření barvy a žíhání se dělá manuálně. To prostě zatím nedám. Variantou je nechat si je ušít na míru, to se ale připravte na trochu vyšší částku. 

Sportovní oblečení. Já jsem v minulosti pracovala i pro Nike i pro Reebok, nastřádala jsem tedy slušné množství oblečení a nemusím si ho moc kupovat. Ale ušít si funkční oblečení? Možná někdy. Letos o tom uvažuji, ale sportovní podprsenku se svými "déčky-éčky" to fakt nedám.

4. Péče o oblečení je zásadní věc

Možná není dobré to tady ventilovat, ale co. Mám problém se skvrnami od potu. Moje bílé oblečení je od začátku odsouzeno k záhubě. Co s tím? Začala jsem používat žlučové mýdlo, které funguje. O tom ale jindy. Zásadní je, že se každou skvrnu snažím odstranit, aby mi mé oblečení co nejdéle vydrželo. 

To samé platí o žmolcích. Někdy se prostě stane, že něco začne v místech třebí žmolkovat, což nevypadá hezky. Za 100 korun si ale můžete koupit odžmolkovač, který vám s tímto problémem pomůže nebo zkrátka použijte žiletku. Buďte ale hodně opatrní, protože já si samozřejmě do látky vysekla žiletkou díru. 

No a když už jsme u toho, mějte domácí oblečení a venkovní. Já si minulý rok v second handu pořídila skvělé kalhoty, které byly tak pohodlné, že jsem je nechtěla sundat. A dopadlo to tak, že mám na nich díru, která se už nedá ani zašít. :(

5. naučila jsem se odolávat

Obchody jsou plné krásných věcí a já bych je brala hned. Jenže problém je v hlavě. Jakmile si tu věc nekoupíte hned, určitě na ní také hned zapomenete. Já jsem přehodnotila požitek z nakupování na požitek inspirování. Hledala jsem v obchodech inspiraci na to, co bych si mohla ušít. Hlavně jsem do obchodů přestala téměř chodit a odnaučila nakupování vnímat jako požitek nebo terapii. Až na jeden den. Fakt jen jeden. 

6. látky na šití jsou taky zlo

U látek je nejhorší, že prostě kolikrát nedohledáte původ. Snažila jsem se najít nějaké české výrobce a našla. Ještě jsem zatím nic nezkusila objednat, ale v létě to objednám. Nemáte někdo tip na českého výrobce lněných látek? Tak nějak cítím, že len bude toto a příští léto hitem. 

A to je asi tak vše. Ještě se s vámi podělím o nákup, kterého lituji ze všeho nejvíc z jednoho prostého důvodu. Tohle pončo jsem si koupila totiž rok a půl zpátky, v H&M, úplně zbytečně. Sice ho nosím, ale tohle je zrovna ta nejjednodušší věc na světě a vy se brzy těšte na DIY. 

 

 

Kosmetické značky, které testují na zvířatech

Tereza Šťastná

Jsem na sebe naštvaná. 

Zlobím se strašně moc, protože neustále řeším téma udržitelné módy a téměř jsem zapomněla na kosmetiku. Sice tady čas od času zveřejním nějaké DIY na kosmetiku, ale nedávno jsem tu opěvovala ten skvělý krém od Kiehl's, který mi sice pomáhá s mojí pletí, ale podpořila jsem tím značku, která testuje kosmetiku na zvířatech a o co hůř, je součástí L'oreal koncernu, který je známý svými šílenými praktikami testování na zvířatech. Nicméně po internetu kolující video zmrzačené opičky v kleci v laboratořích L'oreal mi dalo tu dost potřebnou facku, která mi opět připomněla, že tento problém existuje a je třeba o něm mluvit a o toto téma se zajímat stejnou měrou, s jakou se věnuji módnímu průmyslu. 

Rozhodla jsem se tedy napsat článek o značkách, které testují na zvířatech, ačkoliv jste si mohli myslet, že jsou tzv. "Cruelty-free". Samotné mi to totiž vrtá hlavou a bude to tak pro mě dobrý průzkum. 

Kiehl's

Tím, že jejich image je něco mezi tetovacím salónem a lékárnou, člověk by řekl, že se bude jednat o značku, která už je dávno za testováním na zvířatech. Tohle je opravdu jedno z největších zklamání. Jejich produkty jsou sice skvělé, ale opravdu nemůžeme hydratovat pleť jinak? Budu pátrat dál a třeba najdu alternativu a hned jak se tak stane, tak se ozvu s tipem. 

M.A.C.

Značka, která začínala jako "Cruelty-free" změnila strategii a začala testovat na zvířatech v okamžiku, kdy vstoupili na čínský trh. Ten totiž požaduje, aby kosmetika byla takto testována. 

Je to škoda, když v rámci expanze ztratíte určitou hodnotu, kterou jste doposud zastávali.

Jinak M.A.C. je součástí Esteé Lauder koncernu, který ma pod sebou např. Bobbi Brown, Too Faced a další na které se můžete podívat zde. Vypadá to ale, že ne každý z koncernu na zvířatech testuje. Nicméně testuje od nich i následující: 

Clinique

Další překvapení, další zklamání. Poslední dobou sháním make-up, který by mi nedráždil tu dermatitidu a byl přitom lehký. Dostala jsem tip na Clinique, ale ještě než jsem se tam stihla vypravit, hned jsem si to zase rozmyslela. 

Yves Rocher

Francouzská levná kosmetika, která se tváří velmi přírodně, tolik přírodní zase není. Bohužel tady v Čechách se jim velmi daří právě pro jejich cenu a krásné vůně. Nicméně od doby, co jsem objevila Rituals, která na zvířatech zásadně netestuje, tak už jsem tam nevkročila. 

Nuxe

Jejich univerzální tělový olej je teď obrovským hitem a sám olej se prodává v lékárnách, nicméně na zvířatech testuje, tak se radši namažte nějakým surovým rostliným olejem. 

L'Occitane

Další francouzská přírodní kosmetika, i když poněkud cenově dražší. Já osobně miluji jejich Verbenové vůně, ale bohužel se na černý list dostali také. 

EOS

Vajíčko ukrývající balzám na rty, který všechny bloggerky opěvují, ačkoliv já jsem nikdy nemohla přijít na jiný důvod než roztomilost balení. Radši zkuste můj recept a vyrobte si balzám vlastní, přírodní a se svou vůní. Tady máte recept. 

Yves Saint Laurent

Opět obrovské zklamání, protože od nich miluju dvě věci. Řasenku, která je tou nejvoňavější řasenkou světa a jejich highligther. No... což... hledáme dál. 

O.B. Tampons

Ano, ani vložky či tampony nejsou ušetřeny testování na zvířatech. Zatímco Always se dost často propírá, O.B. už se zmiňuje podstatně méně. Navíc uvolňují různé chemikálie z bělení bavlny přímo na sliznice a to taky není zrovna OK. Víc o tomto jsem napsala v článku zde: http://terezastastna.com/czblog/jen-pro-holky

A spousta dalších...

Parfémy jsou kámen úrazu se značkami jako Escada, Gucci, Donna Karan, Elizabeth Arden, Kenzo, pak tu jsou všechny ty vlasové péče, další kosmetika, atd. 

Skvělý přehled značek testujících na zvířatech najdete zde: http://www.crueltyfreekitty.com/companies-that-test-on-animals/

 

DIY - Bronzér

Tereza Šťastná

Bez bronzéru to nejde, speciálně pokud nemáte ostře definované obličejové rysy, což já rozhodně nemám. 

No a protože mi minulý týden došel ten, který jsem používala doteď, rozhodla jsem se vyrobit si vlastní. Je to totiž strašně jednoduché, domácí bronzér krásně čokoládově vonní a nepotřebujete k tomu téměř nic. Výroba nového vás nevyjde snad ani na 5 korun a budete ho mít v přírodní kvalitě. 

Co potřebujete? 

Ve své podstatě kakaový prášek je to jediné, co je třeba. Kupte si pravé holandské kakao na pečení, ne žádné Granko či Nesquik. To bude váš základ. Pak si ještě vezměte na pomoc bramborový nebo kukuřičný škrob, kterým si "naředíte" odstín a pokud máte doma nějaký zbytek třpytivého pigmentu v tělové nebo lehce oranžové barvě, můžete přidat i ten. Kolik čeho potřebujete vám neřeknu, protože si to musíte navolit sami podle toho, jak chcete mít bronzér sytý a jak třpytivý. Můžete dokonce přidat i mrkvový prášek (prodává se online např.) pro oranžovější barvu. 

Vše důkladně smíchejte a nasypte do svého obalu. Hotovo. 

Při nanášení myslete na to, že je bronzér sypký, proto namočte štětec a párkrát ho o okraj dózy oklepejte. Případně se dá koupit lisovací sada a pojivo, ale už to nebude úplně ono. 

 

 

Minimalismus a jeho hype

Tereza Šťastná

Dnes ráno jsem narazila na článek, který klade otázku, jestli minimalismus náhodou není novým ekvivaletem jógy, kadeřávku a zelených smoothie pro americké boháče. Původní článek si v angličtině můžete přečíst zde na The Guardian

Autor píše úvahu, jestli minimalismus náhodou není jen dalším druhem konzumu a ačkoliv sama souhlasím s myšlenkou, že se stává bublinou, kterou je každý v tuto dobu posedlý a souhlasím i s tím, že je třeba rozdmýchat diskuzi, speciálně když je tento trend chvilku za vrcholem své existence, nicméně zastávám názor, že autor článku byl zaujatý a měl potřebu ventilovat svou frustraci aniž by trochu zapátral po kořenech minimalismu či proč se stal tolik populárním.  

 A tak nějak cítím potřebu komentovat tento článek a vyjádřit svůj názor na věc. Sice se nepovažuju za minimalistu z hlediska životního stylu, protože se doma utápím v množství tenisek, kosmetiky, knih, výtvarných potřeb a fotografického vybavení, ale po vizuální stránce je mi minimalismus blízký a snažím se ho do svého života nějakým způsobem dostat a jsem vděčná za to, co jako směr dělá s veřejností. 

Minimalismus jako estetika

 Pojďme se na něj nejdřív podívat ze stránky estetiky, protože tam se nachází původ tohoto směru. Ještě než se stal uměleckým směrem sám o sobě, byla to myšlenka modernistů zjednodušit a podívat se jinak na barvy, tvary a techniky... Nepůjdu do hloubky, protože by to vyžadovalo vytáhnout své staré sešity z hodin dějin výtvarné kultury, moje pamět totiž není moc dobrá v udržení jmen a letopočtů, ale zkuste se sami podívat na směry jako kubismus, suprematismus, De Stijl a víceméně všechny moderní směry v jejich počátcích.

Ano, záliba veřejnosti v umění se pomalu přeměňuje do užitkovější podoby a tak se minimalismus dostává do našich domů ve formě interierového designu, ale proč by to tak mělo být špatně? Interiérový design je druh užitého umění, stejně jako produktový design či oděvní tvorb, tak proč to odsuzovat jako něco horšího? Pořád se přeci jen bavíme o estetice. 

Minimalismus v každodenním životě

Když už jsem zmínila minimalismus v umění a módě, původní článek na něj doslova hází špínu jako na "nejjednodušší způsob jak být chic" a tato poznámka je voda na můj mlýn. 

Móda se neustále vyvíjí; styl, střih, tvar a recykluje se sezónu po sezóně. Nicméně jsou kousky, které vídáme neustále a nikdy nevyjdou z módy - džíny, jednobarevná trička, bílá košile, černá kožená bunda a malé černé šaty. To je oblečení, které má nebo alespoň by měl mít ve svém šatníku každý, proto se staly základními kousky tzv. kapsulového šatníku, který je poslední dobou tak mediálně populární. Možná jsme zkrátka jen unavení sledovat neustále se měnící trendy sezónu po sezóně, navíc nás to stojí peníze a prostor. Tak proč mít perfektně kurátorovaný kapsulový šatník složený z dražších, ale kvalitních kousků mělo být něco špatného? 

 Když se podíváme na úspěšné lidi ve společnosti, jsou to mistři v uniformním oblékání. Jen si vezměte za příklad Steva Jobse s jeho džíny a černým rolákem, Billa Gatese a jeho džíny a košili, Marka Zuckerberga se svým arzenálem šedých triček. To, co se na první pohled může zdát jako nedostatek inspirace je ve skutečnosti zjednodušení každodenního úkonu jako je právě oblékání. Takže když objevíte styl, ve kterém vypadáte skvěle, perfektně vám padne a skvěle se v něm cítíte, tak proč by měl být problém se do něj oblékat stále? Nemusíte se obtěžovat s tím, co je nejnovější trend a lidé vás podle vašeho stylu dokáží indentifikovat. 

 Kapsulový šatník je zároveň skvělý pro životní prostředí, protože snižuje potřebu a především touhu nakupovat, je z něj podstatně méně odpadu, ovlivňuje průmyslovou výrobu a šetří peníze, které koneckonců můžete investovat do něčeho, co bylo vyrobeno lokálně, ve vyšší kvalitě a férově placenou pracovní sílou. 

Když přijde na interiér, méně serepetiček znamená snadnější úklid. Sladěné kousky, které vzájemně ladí jsou podstatně menší námahou pro vaše oči. Domov, ve kterém dominuje bílá na bílé? Ten je přeci jednodušší dekorovat a změnit tak náladu celého prostoru, stačí jen vyměnit polštář. Mramorové či dřevěné dekorace? Přírodní materiály ve vašem domě... Tak proč by to proboha mělo být něco špatného? 

Mainstream

 To, co já vidím za jediný problém s minimalismem je, že se stává jakousi kmenovou záležitostí. A to je to, s čím má autor původního článku nejspíš problém. Možná je to frustrace s tím, jaký je kolem něho v poslední žhavé téma každého blogu a videa. Někteří youtubeři přiznávají, že většina jejich sledujících přišla právě kvůli zmiňování minimalismu ve svých videích, kde všichni opakují to samé a jejich odběratelé je odsuzují, že nosí řasenku, protože to přeci minimalisté nedělají. Mně toto frustruje úplně stejně. Protože právě díky tomuto chování vznikají soudy na lidi, kteří minimalismuj mají jako součást svého života a veřejnost z nich dělá hipíky, kteří nenosí deodorant jen proto, aby neměli v koupelně další lahvičku a byli tak nešťastní.

 Nedalo mi to a musela jsem se podívat na google trends analýzu, abych se podívala jak si minimalismus vede ve vyhledávání. 

V roce 2015 začal ten slavný podcast The Minimalist a od té doby se zájem o minimalismus zvedl, ale ten obrovský nárůst je díky jejich dokumentárnímu filmu. Je to šílené, ale dost to o společnosti vypovídá o společnosti. Jsme zahlceni věcmi, kterými se obklopujeme a toužíme po mnohem jednodušším životě. 

 Abych byla zcela upřímná, tak autorovu frustraci s falešnou společností chápu a do určité míry mě zneužívání celého konceptu také rozčiluje, ale nikdo by se přeci neměl cítit hloupě, protože se mu líbí nějaká estetika ať už je to trend nebo ne. A ačkoliv přidání #minimalism nebo #minimalove může být zneužívání původního konceptu a napomáhat tak vzniku nového konzumního trendu, proč bychom to neměli dělat, když to s určitou skupinou lidí rezonuje? Aspoň to není jeden z těch hloupých haul trendů. 

Oskarový výběr

Tereza Šťastná

Ve čtvrtek mi vytrhli osmičku a tak už 6. den ležím s oteklou čelistí a naprostou nechutí k focení, natáčení a rozhodně nemám chuť se někde ukazovat. 

Ale zatímco jsem M.I.A. na sociálních sítích, tak ve skutečnosti pracuju, vytvářím, přemýšlím a nechávám se inspirovat. No a čím jiným se nechat inspirovat než jednou z hlavních kulturních událostí roku, předáváním cen Akademie, resp. přehlídkou naprosto dokonalých outfitů na ještě dokonalejších osobnostech. 

Letos mě docela překvapilo, že většina barev byla v neutrálních tónech od bílé po černou, s vyjímkou červené (a žluté na Leslie Mann). Všimli jste si toho také? 

 

 

 

První koho musím zmínit je Kirsten Dunst a její útlý pas v Dior Haute Couture, protože to byla první herečka, která zaujala moji pozornost. Kirsten má v těchto šatech úplně úžasnou siluetu, myslíte, že je to korzetem? Já se přikláním, že ano, protože tohle je doslova definice vosího pasu. Tento čistý, klasický a nadčasový styl se mi moc líbí, speciálně u takových příležitostí. 

 

 

 

 

Další naprosto dokonalý outfit předvedla Felicity Jones. Naprosto miluju délku, díky které Felicity vypadá trochu jako balerína a odhalené kotníky jsou konečně něco jiného a viděli jste ta ramínka v detailu? Je to tylová vrstva, která se kříží na živůtku Miluju i tuto barvu, i když v ní vypadá maličko nevýrazně. Snad nikoho nepřekvapí, že se jedná o další Dior Haute Couture. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Absolutní vítězkou pro mě byla Taraji P. Henson, v té dokonalé tmavě modré róbě od Alberta Ferretti. Od účesu, přes šperky až po to, jak se Taraji nese a jak pózuje. Je to prostě red carpet gesamkumstwerk. 

 

 

 

 

01d6c58475b48f64baac2c7ee6a8b150a5f1217d21e3415d9c58f3a204cda079-683x1024.jpg

 

 

 

Francouzská herečka Isabelle Huppert byla další, kdo vypadal skvěle ve své róbě s dlouhými rukávy a lodičkovým výstřihem. 

 

 

 

 

 

 

Emmu Stone mám ráda a nejen kvůli La La Landu, ale především povaze.

O jejích šatech se nemůžu ale rozhodnout.Na jednu stranu byly skvělé, krásná detailní výšivka, spadlý pas, wa-wa-woom výstřih. Na tu druhou mi připomínaly secesní lampičky, které ještě občas vidíme v kavárnách. Emma ale měla skvělý make-up - ta úžasná rtěnka je NARS, nádherný účes z volných vln a střídmé doplňky. 

Co si o letošní ceremonii myslíte vy? Dejte mi vědět, kdo se podle vás nejlépe oblékl?